Legendy Klubu Dobrodruhů

(čt+pá) Beze stopy

Komtesa Šarlota beze stopy zmizela ze svého zamčeného pokoje. Místní tisk má zakázáno o tomto zločinu psát, přestože o zmizení mladých dívek tento měsíc již vyšlo několik článků.

Komtesa Šarlota beze stopy zmizela ze svého zamčeného pokoje. Šéf inspektor Barnaby okamžitě po příjezdu na místo činu zatýká pro vraždu zahradníka. Místní noviny mají zakázáno o tomto zločinu informovat veřejnost, přestože o zmizení mladých dívek tento měsíc již napsaly několik reportáží…

Nemohlo by to nějak souviset s vylovením torza těla Sáry Finchové na jaře loňského roku? Proč vypravuje ministerstvo zvláštní vlak z Londýna do našeho města? Proč ve vlaku sedí všemi zatracovaný „nejslavnější detektiv“ Ameriky Nick Carter? Kam zmizel náš talentovaný kolega píšící sloupky o zločinech? Kam mě to vedete, pánové?

(čt+pá) Bitva o Atlantidu

Poslední týden jsou toho plné noviny – prvně útoky na lodě, pak na přístavy kolem Atlantiku a nakonec očitá svědectví o ostrovním městě uprostřed oceánu – bájné Atlantidě!

Začalo to zprávami o ohnivých ptácích vrhajících se na plachetnice v celém Atlantiku. Pak přišly informace o útocích vodních běsů na přístavy v Evropě, Americe i Africe. A nakonec se objevil zdroj všech těchto potíží – bájné město Atlantida, které se doslova přes noc vynořilo uprostřed Atlantiku.

Po odražení úvodních útoků světové mocnosti neváhají a posílají ssvé námořnictvo, aby se s hrozbou vypořádalo. Alespoň se tak píše v novinách. Jaká je však realita?

Co to bude? Pomůžete jedné ze stran získat výhodu nad ostatními a zabrat Atlantidu? Nebo proklouznete s pašeráky na Atlantidu, abyste se k tamním pokladům dostali první? Nebo dokonce jako malé komando plánujete najít hlavní palác a přimět Atlanťany vzdát se?

Vymyslete brilantní plán a pak si poraďte s tím, když se věci kazí – typický den pro členy Klubu dobrodruhů!

(čt+pá) Jednou z něj něco bude

Blíží se konec století, Anglie je světovou velmocí, nelidi se šíří po všech žebříčcích společnosti rychleji než drogy a přece se najde práce pro několik ostřílených dobrodruhů.

Anglie se otřásá v základech, královna zuří. Textilka Thimonier zničena rozzuřeným davem. Nová droga v Londýně, již dvacet mrtvých. Ruský špion na indickém konzulátu. Přiostřuje se konflikt s Carským Ruskem? Troll spatřen na malé rybářské lodi uprostřed Temže. Více čtěte…

Více jste toho nestihli. Mysleli jste si, jak si v klidu přečtete noviny s koňakem v ruce, ale to ne. Musela se přiřítit úplně udýchaná služebná s tím, že unesli mladého pána…

Nechce se vám zvedat z křesla. Zaujme vás ovšem částka, která zazní místností. Slyšíte, jak se kolega vedle ptá: „Kolik že nabízí za nalezení? Zopakujte mi to jméno, prosím? Tak mladý Townshend… no tak jo… Johne, sundej Bertu ze zdi, máme práci.“

Možná detektivní, možná akčnější hra odehrávající se na území Londýna. Nebo snad nikoliv? Příběh bude postaven odlehčeným způsobem. Čtenáři vítaní více než milovníci historie.

(čt+pá) Největší loupež v dějinách

V úterý došlo k největší loupeži dějin! Bylo zcizeno více než 90 kg zlata! Lupiči po sobě zanechali pouze olověné koule objevené policií při otevření trezorových boxů v Paříži.

NEJVĚTŠÍ LOUPEŽ V DĚJINÁCH!

V úterý došlo k zatím největší loupeži v dějinách! Společnosti SER bylo odcizeno více než 90 kilogramů zlata! Lupiči po sobě zanechali pouze olověné koule objevené francouzskou policií při otevření trezorových boxů v Paříži.

Díky mysteriózní povaze loupeže a závratné odměně se pátrání účastní i velká jména z Klubu dobrodruhů!

ODMĚNA TŘI STA LIBER ~~

Ježto bylo velké množství ve ZLATÝCH CIHLÁCH a v Amerických MINCÍCH zločinně ODCIZENO ze tří boxů odeslaných z Londýna do Paříže v úterý (15. tohoto měsíce) přes jihovýchodní železniční dráhu, Folkestone, Boulogne a severní železniční dráhu Francie; tímto podáváme oznámení, že odměna TŘI STA LIBER bude vyplacena jakékoli osobě, která poskytne takovou informaci, jež povede k zadržení pachatele (nebo pachatelů) a k nálezu majetku, nebo přiměřenou sumu v případě jakékoliv navrácené části.

Zlato odcizené z boxů vážilo více než 90 kilogramů. Ve schránkách bylo nahrazeno přibližně stejnou váhou malých olověných kuliček uzavřených v sáčcích modro-bílé plédové bavlny podobné té používané pro hrubé košile.

Informace podávejte Nadporučíkovi Hodgsonovi, kancelář Městské policie, ulice Old Jewry.

(čt+pá) Poupě v trní

Paříž 50. let 19. století je místem majestátních projektů, umělecké inovace, magie, ale i sociálních nepoměrů a střetů s nadpřirozenem. Klub dobrodruhů tu nemá o zakázky nouzi.

Baron Lefèvre přichází s prosbou o pomoc. Jeho dcera Charlotte předevčírem v noci zmizela beze stopy ze svého pokoje. Místní policie se odmítla jeho případu věnovat, a proto se rozhodl nabídnout značnou odměnu komukoli, kdo ji přivede zpět domů.

Ulice noční Paříže nejsou vždy bezpečným místem a po krátkém vyšetřování se ukazuje, že nějaká mladá dívka zmizí téměř každou noc a často jsou vidět shrbené postavy v kápích prohánějící se nocí a k ránu mizející v podzemí.

Vydejte se na nebezpečnou cestu do pařížských katakomb, vypátrejte pachatele únosů a zachraňte Charlotte i s dalšími zmizelými dívkami.

(čt+pá) Prach si a na prach sa obrátiš

V Banskej Štiavnici sa nesú divné chýry. Chudobný učiteľ sa pre lásku rozhodol nájsť poklad pochovaný v starej štôlni. A ostal tam pochovaný sám. Turecká kliatba sa začína napĺňať.

Čo ste vy, boli sme aj my… čo sme my, budete aj vy.

V starobylom meste Banská Štiavnica sa nesú divné chýry. Mladý učiteľ Andrej Braxatoris Perger nadobro stratil hlavu pre mladú dievčinu Máriu P. Po dlhom a neúspešnom dvorení sa chudobný učiteľ rozhodol zbohatnúť a nájsť legendárny poklad pochovaný v starej štôlni pod mestom.

Turecká kliatba sa začína naplňovať a odvtedy nemáme v meste pokoj!

„Johann, preboha! To znie ako z lacného ženského románu. Svoje nenaplnené novinárske ambície, mimochodom hodne biedne, si na poste banského kontrolóra láskavo nevylievaj.“

„A čo mám pánkom do Viedne napísať? Že po nociach vidíme vyliezať dávno mŕtvych ľudí, že z hrobov povstali duchovia Turkov a začali naše mesto po tristo rokoch znova plieniť?“

„Do hlásenia uveď, že z hradu bolo neznámym páchateľom odcudzených: päť kusov janičiarskych zbraní, tri vzácne listiny z banského archívu a tá zasypaná banská štôlňa sa stále prešetruje. Rodiny obetí boli patrične odškodnené. Zlé správy trocha zredukujeme. Úradníci potrebujú len strohé fakty a trocha tej tragickosti im možno obmäkčí srdce a otvorí peňaženku. Ostatné napíšeme nabudúce, je to ešte predsa stále otvorené. Pánkovia z banského komitátu si to aj tak prídu prešetriť osobne. Máme svojich starostí aj tak dosť.“

„Chudáčisko Andrej, bol to dobrý chlapík. Takýto osud si nezaslúžil. Ale na noc sa radšej poriadne zamknem… myslíš, že svätená voda tým bezbožníkom…“

„Johaaannn, to by už stačilo!!!“

PS: Na pamiatku mestu Banská Štiavnica, ktorého historické centrum dňa 18. 3. 2023 postihol ničivý požiar a mnoho vzácnych relikvií ľahlo popolom.

(čt+pá) Tower Defense

Rozléhající se řev skřetích válečníků se ozýval z každého koutu města a ztichlý Londýn věděl, že prohrává bitvu.

Pevnost Tower, kdysi symbol královské moci a odvahy, byla nyní obklíčena skřetí armádou a zdálo se, že poslední naděje lidstva je pryč.

Před vraty se shromáždili vojáci, kteří se rozhodli stát na obraně města. Vedeni torzem slavné Coldstream Guards připravili své zbraně a odvahu na další nápor nepřítele. V té chvíli se na nebi objevil skřetí vůdce na létajícím netvoru, aby zasel strach do srdcí obránců.

Ti byli připraveni.

Každé obléhání má ale i své malé příběhy a nenápadné hrdiny. Někdo musí prát obvazy, připravovat jídlo, shánět tabák a stlát postele. Tváří v tvář nebezpečí v sobě musí každý najít to nejlepší, nebo padnout do spáru stínu. Londýn totiž ještě stojí a jeho osud je i osudem impéria. Pokud padnou ostrovy Jejího Veličenstva, nebude již nic, před čím by se mohla temnota zastavit.

(čt+pá) Že by to byl Rübezahl?

„Čert vem ty ztracený žebráky, ale kam se poděl náš sládek? Co teď budeme pít…“

Je konec července roku 1867. V městečku Trautenau na severovýchodě Království českého, které se sotva vzpamatovalo z prusko-rakouské války, se začali ztrácet místní obyvatelé. Nejdříve se jednalo o postradatelné členy společnosti, což místní policejní oddělení s podporou starosty a ctihodných občanů dokonce vítalo.

„Té chamradi není škoda a my máme o starosti míň,“ liboval si vrchní velitel Jaroslav Hügel.

Asi před měsícem se ztratila slečna Pryskyřníková, místní lékárnice, a týden nato Jenda Ryšavý, nejlepší řezník v okolí. To už se místní tetky začaly křižovat a šířit klepy o Rübezahlovi, permonících, nebo dokonce zbloudilých duších vojáků padlých ve válce. Takové rouhání! Vrchní velitel Jaroslav Hügel si jako ostřílený policajt jen postrčil čepici z čela a zapálil doutníček.

„Každý přece ví, že Jenda s Marií to spolu tajně táhli, takže se tomu zmizení nejde divit, však oni se zase objeví,“ šklebil se na mě, když jsme spolu seděli v hospodě U Žíznivého krále.

A pak to propuklo. Před dvěma týdny zmizel Petr Fleißig, pivovarský sládek, i s několika sudy piva. To se samozřejmě muselo vyšetřit. Jenže celá tříčlenná posádka zmizela beze stopy už na začátku vyšetřování.

Od té doby se někdo ztratil skoro každý den a po městě se spolu s panikou začaly šířit zvěsti o Stínu, co kvílí. Nikdy bych takovým pověrám nevěřil, kdybych ho včera nezaslechl sám, když si odváděl našeho představeného pátera Procházku jako beránka na porážku.

Jaroslav Hügel spolu se starostou a zbytkem posádky odmítají opustit policejní stanici, a tak mi nezbývá nic jiného než vzít situaci do svých rukou, najít nějaké odvážlivce a vrátit řád (a pivo) tomuhle městu… a snad se na konci zase sejdeme u krále.

Páter Samuel Pietsch, věrný služebník Boží

(pá+so) Kdo chce zabít Nessii

Lord Willburn nedokázal skrýt vzrušení. Až doposud se našlo jen pár kostí plesiosaura, ale zpráva, kterou obdržel, naznačovala, že by zde mohla být celá kostra…

Nemluvný majitel menší loďky si ho celou cestu nepřátelsky prohlížel. Když se přiblížili na dohled zříceniny hradu Urquhart, vstal od kormidla, potáhl z dýmky, upravil si kilt a před anglickým lordem si ostentativně odplivl.

Willburn to přešel s klidem. Loď udělala menší oblouk a pak zakotvila na mělčině. Nehledě na to, že bude mít mokré kalhoty, vyskočil z loďky a vyrazil do svahu ke zbytkům hradeb.

„Stát,“ křikla na něj vojenská hlídka, „kdo jste a co tu chcete?“

„Lord Samuel Willburn z Královské akademie,“ sáhl do cestovní brašny pro dekrety, „přijíždím prozkoumat nález.“

„Hm,“ velitel hlídky přezkoumal dokumenty, „můžete pokračovat.“

„Dobrý Bože!“ vykřikl vzápětí lord. Právě si uvědomil, co to leží v průrvě ve hradbách. A proč je tu všude ten strašný puch hnijícího masa.

Ta zpráva nenaznačovala, že zde bude celý plesiosaurus!

(pá+so) Perníkovou chaloupkou to začíná

V německém městě Göttingen ubývá dětí. Po epidemii cholery to ale nikdo moc neřeší, než se po jarmarku rozkřikne slovo o krásné cukrářce s barevnými perníčky exotických chutí…

I přesto, že bratři Jacob a Wilhelm Grimmové neměli v úmyslu nikomu nijak ublížit, a už vůbec ne někoho k ubližování inspirovat, četníci je oba „pro jistotu“ zatknou a začnou ihned s výslechem a prohledáváním jejich skromného měšťanského příbytku. Strážníci z jejich odpovědí však dvakrát moudří nejsou.

Ztratila se totiž jejich o deset let mladší sestra Lotta – je jí teď čerstvých dvacet – mladá slečna, akorát na vdávání. To jim samozřejmě velitel ze začátku neřekl. Až když jim chtěl osvětlit, proč ten kolotoč výslechů. Konečně z nich pak „vypadlo“ něco navíc.

Prý všechno, co zapsali, možná vůbec nejsou pohádky. Prý to celé viděli na vlastní oči. Myslíte, že jim strážci pořádku a zákona něco uvěří? Ani slovo… Dokud přednosta stanice nedostane nápad – zavolá Klub dobrodruhů, aby tuto záležitost vyšetřil, poněvadž četníci na takovéhle trhlé eskapády nemají čas.

Zvláště teď, když se snaží zajistit ve městě bezpečí a klid i přes onu náhlou epidemii cholery, a k tomu se ještě nedaří nalézt další stopy k případu pohřešování mladého pána Werthera, syna od veleváženého pana profesora bájné Egyptológie z místní univerzity, pana Heinricha Brugsche. Tolik práce. A tak malý sbor.

Co by na to řekl pan J. W. v. G.?

(pá+so) Van Meegerenův obraz

Čas od času slýchám hlasy. Hlasy, jež ke mně promlouvají jazykem dávno zapomenutým. Proč jich ale najednou slyším tolik? Kdo si vůbec dovoluje mě budit? Nechte mě spát!

Chci snít o tichu, harmonii, míru. O všem krásném, jež bylo, než přišli oni. Radujte se! Milujte se! Užívejte! Neztrácejte svůj krátký čas, nezahazujte svobodu, následujte své sny! Ale nebuďte mě. Nechte mě spát. Jednoho dne stejně procitnu sám. Protože já, Časožravý Gurha, Zhouba božstev, Požírač světů… jsem… nevyhnutelný!

Plán probíhal naprosto bezchybně. Stráž před galerií se ani nepozastavila nad uniformami úklidové čety. Pro ně jsme jen prachobyčejná špína. Ani nedokážou říct, jakou barvu vlasů jsme měli.

Protančit mezi bezpečnostními zařízeními a ostrahou byla maličkost. A zámek? Ty nejdražší poklady mají vždycky ty nejlehčí zámky. Sakra, tady je tma! Nevidím ani na krok a podle klopýtavých kroků vedle mě nejsem sám. Galerii jsme ale procházeli už tolikrát. Nemůžeme minout.

Brašna s tichým zacinkáním dopadne na zem a moje ruka v ní nahmatá lahev s připravenou hořlavinou. Tohle si bude ta zbohatlická chamraď pamatovat ještě roky!

(pá+so) Veľké fúzy v malej Číne

Už ste ochutnali Zhi Long? Čaj, čo vám vyrovná fúzy a zakriví úsmev? Tak ste tu správne. Zhi Long prenesie Vašu myseľ do miest, o ktorých sa iným len sníva.

Neočekávaný dýchánek.
Dymové clony v smogových uličkách.
Cisár na tróne. Zo zlata a nefritu?
To všetko môžete mať na krídlach Zhi Long.

(pá+so) Vidět Neapol a zemřít

… lístek se třepotá na prašné rozpálené cestě a vrcholek hory zahaluje mrak…

Má drahá Lou,

čtvrtou část své Radostné vědy uvedu těmito verši oslavujícími obnovení životní síly:

Plamen tvého kopí hoří,
led mé duše prorazil,
že hned mocný příval k moři
naděje z ní vyrazil:
jasu víc má, víc má zdraví,
ve všem nutném volná je. –
Takto zázraky tvé slaví,
krásný Januárie!

Již se nemohu dočkat, až zříš ten filosofický paradox, v němž se iluze stává nezpochybnitelnou součástí reality. Vidět Neapol a zemřít! A to Goethe ve své Italské cestě poznamenává, že nemá smysl rozepisovat se o krásách města, které zdejší básníci oslavují vzletnými verši a obyvatelé nikdy nechtějí opustit!

Navždy

Tvůj Friedrich N.