Jan „Lamerof“ Nezbeda
Jsem velký hráč malých her.
U mě nenajdete hořící Londýn, světovou válku ani invazní vojska Faerie.
U mě najdete příběhy obyčejných, "malých" lidí. Lidí jako jste vy. Lidí, u kterých by nikoho ani ve snu nenapadlo, že mohou změnit svět.
Nechci po vás, abyste hráli moje dobrodružství, chci, abyste mě vtáhli do toho svého.
Protože i malé dobrodružství může znamenat velkou zábavu.
#
(čt-ve+pá-od) LKD Kouzlo průsečíků
Dnes jsem Vás opět viděl v parku. Slunce hřálo Vaše bílé tváře. Letní vánek čechral přenádherné vlasy, do kterých bych tak rád vnořil prsty. Miluji Vás!
17. června 1850
Dnes jsem Vás opět viděl v parku. Slunce hřálo Vaše bílé tváře. Letní vánek čechral přenádherné vlasy, do kterých bych tak rád vnořil prsty. S Vámi je život tak jednoduchý! Když se procházíte, vypadáte, jako by nic špatného neexistovalo. Miluji Vás!
Žijete okamžikem a nemyslíte na války, násilí, banky vyloupené za bílého dne… Za bílého dne… zajímalo by mě, jak to udělali. Kolik v sobě mají drzosti, že si troufnou na banku za denního světla. Byli neviditelní? To je přeci hloupost. Neviditelnost byla už jasně prokázána v sedmnáctém století Dervišem Kurtmánským, jakožto záležitost magická, proti které jsou banky dnes dobře chráněny…
Leda by se proměnili v brouky. Nebo v ptáky! Je přeci známé, že ptáci dokážou vše, dokonce předvídat výsledky bitev. Je ale pravdou, že poslední dobou jejich hejna tvoří podivné mraky zakrývající slunce.
Životodárné slunce, které svítí na lordy, lotry, měšťany i žebráky, bez jakéhokoli rozdílu. Slunce, jenž nesoudí, nezávidí, nemstí se. Slunce, které Vám dává tolik, a Vy o něj ani pohledem nezavadíte! Jste nevděčná, sobecká a zlá! Nestojíte ani za jedinou penci z těch vykradených bank! Nesnáším Vás!
…
Vypadá to, že jsem se do svého zápisu trochu zamotal. Myslím, že raději začnu znovu.
17. června 1850…