Jsem velký hráč malých her.
U mě nenajdete hořící Londýn, světovou válku ani invazní vojska Faerie.
U mě najdete příběhy obyčejných, "malých" lidí. Lidí jako jste vy. Lidí, u kterých by nikoho ani ve snu nenapadlo, že mohou změnit svět.
Nechci po vás, abyste hráli moje dobrodružství, chci, abyste mě vtáhli do toho svého.
Protože i malé dobrodružství může znamenat velkou zábavu.
Čas od času slýchám hlasy. Hlasy, jež ke mně promlouvají jazykem dávno zapomenutým. Proč jich ale najednou slyším tolik? Kdo si vůbec dovoluje mě budit? Nechte mě spát!
Chci snít o tichu, harmonii, míru. O všem krásném, jež bylo, než přišli oni. Radujte se! Milujte se! Užívejte! Neztrácejte svůj krátký čas, nezahazujte svobodu, následujte své sny! Ale nebuďte mě. Nechte mě spát. Jednoho dne stejně procitnu sám. Protože já, Časožravý Gurha, Zhouba božstev, Požírač světů… jsem… nevyhnutelný!
Plán probíhal naprosto bezchybně. Stráž před galerií se ani nepozastavila nad uniformami úklidové čety. Pro ně jsme jen prachobyčejná špína. Ani nedokážou říct, jakou barvu vlasů jsme měli.
Protančit mezi bezpečnostními zařízeními a ostrahou byla maličkost. A zámek? Ty nejdražší poklady mají vždycky ty nejlehčí zámky. Sakra, tady je tma! Nevidím ani na krok a podle klopýtavých kroků vedle mě nejsem sám. Galerii jsme ale procházeli už tolikrát. Nemůžeme minout.
Brašna s tichým zacinkáním dopadne na zem a moje ruka v ní nahmatá lahev s připravenou hořlavinou. Tohle si bude ta zbohatlická chamraď pamatovat ještě roky!