Mgr. Holger
Mám rád velké příběhy. Rád sleduji vývoj psychologie postav a hledám příčiny změn jejich chování. Snažím se provázat činy postav s děním světa. Ale největší radost mám, když obelstím hráče, kterým vyprávím. Pokud máte zájem zkusit hru s léty dračáku deformovaným vypravěčem Příběhů impéria – jsem váš člověk.
Lord Willburn nedokázal skrýt vzrušení. Až doposud se našlo jen pár kostí plesiosaura, ale zpráva, kterou obdržel, naznačovala, že by zde mohla být celá kostra…
Nemluvný majitel menší loďky si ho celou cestu nepřátelsky prohlížel. Když se přiblížili na dohled zříceniny hradu Urquhart, vstal od kormidla, potáhl z dýmky, upravil si kilt a před anglickým lordem si ostentativně odplivl.
Willburn to přešel s klidem. Loď udělala menší oblouk a pak zakotvila na mělčině. Nehledě na to, že bude mít mokré kalhoty, vyskočil z loďky a vyrazil do svahu ke zbytkům hradeb.
„Stát,“ křikla na něj vojenská hlídka, „kdo jste a co tu chcete?“
„Lord Samuel Willburn z Královské akademie,“ sáhl do cestovní brašny pro dekrety, „přijíždím prozkoumat nález.“
„Hm,“ velitel hlídky přezkoumal dokumenty, „můžete pokračovat.“
„Dobrý Bože!“ vykřikl vzápětí lord. Právě si uvědomil, co to leží v průrvě ve hradbách. A proč je tu všude ten strašný puch hnijícího masa.
Ta zpráva nenaznačovala, že zde bude celý plesiosaurus!