Kdysi dávno, na základní škole, jsem objevil gamebook Labyrint smrti, a od té doby jsem byl ztracený. Jen co jsme s kamarádem pochopili, že dobrodružství podobné gamebooku můžeme přichystat kamarádům sami, strávili jsme několik (desítek) odpolední společným vymýšlením tajuplného ostrova plného příšer a nebezpečí. Ke skutečným RPG jsem se ale dostal až na střední, kolem přelomu tisíciletí a pár let nato jsem objevil fórum plné podobných nadšenců. S nimi jsem měl možnost objevit a vyzkoušet plno známých i méně známých RPG, na tvorbě několika z nich se i podílet a prozkoumávat různé styly hraní. A taky třeba nakouknout ke komornímu larpu a dalším příbuzným rolovým hrám. A díky tomu všemu jsem se dostal i jako vypravěč na Gamecon a za ty roky jsem organizátory a snad ani hráče ještě neomrzel.
Na hrách mám rád spolupráci všech u stolu, znamená to, že moje příprava je spíš volnější a snažím se chytat toho, co do hry vkládají hráči. A na základě tvořit příběh. U klasičtějších her je pro mě důležité vyprávění příběhu a kostkami občas za sezení hodíme sotva třikrát. Ve hrách, které ale pravidla používají k posouvání příběhu (nejen vyhodnocení činností postav), naopak využívám herní mechanismy rád právě proto, že vedou k zajímavým, dramatickým posunům v příběhu.
Jak od mocných lidských mágů získat zpět ukradené dračí vejce, když jste jen nižší magické bytosti lesa a zkušení strážci selhali? Určitě byl důvod, proč Paní vybrala zrovna vás.
Owain visel hlavou dolů na spletených pavoučích vláknech a svými pařáty se dotýkal vejce. Jenže pot mu nejen stékal do očí, ale hlavně po prstech, které tak po vejci klouzaly a příčily se pevnému úchopu.
Ze světlíku se ozvalo Kaino nevrlé zasyčení: „Tak už ho seber, skřete, dlouho tě neudržím.“
Owain bezhlesně zaklel, setřel si pot z očí, čímž ho měl ještě víc na prstech, a znovu natáhl ruce. V tu chvíli se ozvalo zahoukání sýce – bylo chvíli po poledni – a hlavy pod kápěmi okolo oltáře se začaly pomalu zvedat…
Svět Impéria je světem (nejen) tajemných Britských ostrovů ve viktoriánské době, které se utápí v magických mlhách a kde k nebi ční dolmeny a kamenné kruhy jako vzpomínka na lid, který tu kdysi žil před lidmi. Zemí projíždějí rytíři ze Země kouzel a hraniční skřeti stále obývají polorozbořené věže skotské vysočiny. Mnohá místa na mapě jsou ještě bílá a skrývají další fantastické bytosti a nepopsatelné hrozby lidstvu. V horách, kde ještě zbyly prastaré hvozdy, stále žijí bytosti, které odmítají přesídlit do Férie.
Ale i sem už zasahuje člověk a jeho touha po moci, která se neštítí ani krádeže – krádeže posvátného dračího vejce, které lesní Sídhe chránili po staletí ve svém lesním království.
Pravidla Příběhů Impéria jsou jednoduchá a kladou důraz na vyprávění příběhů. Hráči se tak mohou podílet na jedinečném příběhu, který budou všichni společně směřovat. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou, bude k dispozici několik předpřipravených postav, ale nebude případně problém rychle vytvořit i nové postavy šité hráčům přímo na míru.
Společná tvorba snad humorného příběhu o nejnižších akolytech upadajícího Dračího kultu. Co si počít, když věřící odpadají a velekněz je bezradný?
„Tak, už jenom ukrást z oltáře poslední zub a budu mít obě čelisti. Křídla udělám z drapérií, vyztužím je svícny a potom už zbývá vyřešit jen ocas,“ utíral si Fáfnagrím ruce od klihu do hábitu.
Tiama se na něj podívala nedůvěřivě: „Na tohle ti nikdo neskočí, všichni přece vědí, jak skuteční draci vypadají, viděli je ani ne před měsícem.“
Fáfnagrím se ušklíbl: „Bude tam tma. A jestli to Ancal nepodělá, nebudou vědět, jestli slzí z dojetí, nebo z dýmu.“
Tiama potřásla hlavou: „Tak hlavně aby s sebou něco přinesli. Mimo ten zub už v chrámu po tvé poslední návštěvě není co sebrat.
Budeme společně hrou tvořit pilotní epizodu fiktivního seriálu odehrávajícího se ve fantasy prostředí, hlavní postavy budou členové dračího kultu v nejméně šťastnou dobu – v okamžiku, kdy draci opustili tento svět, nebo aspoň váš kult.
Vyšší knězové jsou bezradní a zavřeli se do archívů, aby zjistilli, jak draky přivolat zpět, a nižší klérus sotva tuší, co by měl dělat. Následovníci kultu ztratili hlavní lákadlo a nemají už důvod přinášet oběti. A vy, jako zasvěcenci nejnižšího stupně, teď nemáte jasné úkoly – využijete toho ve prospěch svůj, nebo kultu?
Pravidla Primetime Adventures jsou velmi jednoduchá a vše podstatné bude vysvětleno před hrou. Herní mechanismy se soustředí především na „odehrávání seriálového příběhu“, tedy především na příběhy jednotlivých protagonistů. Není podstatné, zda či jak dobře dokáže postava něco provést, ale jak se bude dále odvíjet její příběh.
Ke hře bude připraveno několik hotových konceptů postav, ale během pár minut lze vytvořit i nové, šité na míru přímo hráčům. Ke hře bude potřeba aktivně se podílet na kolektivní tvorbě příběhu.
Chceš být slavný? Vyhrát milion? Tak ukaž, že si to zasloužíš. V tvrdé konkurenci se probojuj až do finále a pokoř naši reality show. Ve Vile může zvítězit jen jeden!
Přihlásit se do Vily a projít úvodním sítem byla ta snadná část. Tady ale na tebe čeká dalších šest hráčů, kteří touží po výhře stejně, jako po ní toužíš ty. Nebo snad ne?
Pokud si chceš přijít na velké peníze a získat obdiv milionů diváků, budeš muset ukázat, že jsi to právě ty, kdo si jejich pozornost zaslouží. Je jedno, zda při vaření večeře, během odpoledne u bazénu nebo na domácí diskotéce. Nebo snad odhalíš své trumfy kamerám večer ve sprše…?
Tak pojď a bojuj za splnění svého snu. Vila tě očekává!
Vila je parodický komorní larp o soutěžících v reality show, kteří se snaží zaujmout televizní diváky a v nelítostném vyřazovacím boji vyhrát velkou odměnu. Každá postava je něčím neobvyklá a hráči si je budou moct snadno a rychle upravit po své chuti.
Celý děj se odehrává v samotné Vile, ale během hry se dostane na různé situace z (ne až tak) běžného života soutěžících, určitě se dostane na zpovědnici a ještě nikdy nechyběla bazénová scéna.
Jde o humornou hru, která staví na klišé a stereotypech. Je do velké míry improvizovaná, dělí se ovšem do několika kratších scén, které vždy hráčům dodají nové impulzy. Zřejmě se nevyhneme mírnému fyzickému kontaktu, ale pro intimitu je přichystána zástupná mechanika a násilí není ve hře tematizováno.
Bude se hrát uvnitř místnosti, ale zejména kvůli oblíbené bazénové scéně se hodí, když si přinesete plavky, které případně dokážete navléct přes oblečení. Případně na sobě mějte nějakou vrstvu, kterou lze sundat, a tak naznačit, že se postava svlékla do naha.
Během hry bude k dispozici drobné občerstvení.
Autoři: Markéta „Kaerpi“ Karpecká, Martin „Godric“ Hanzl, Tomáš Perbecký, Jakub „boubaque“ Maruš