Jakub „boubaque“ Maruš
Kdysi dávno, na základní škole, jsem objevil gamebook Labyrint smrti, a od té doby jsem byl ztracený. Jen co jsme s kamarádem pochopili, že dobrodružství podobné gamebooku můžeme přichystat kamarádům sami, strávili jsme několik (desítek) odpolední společným vymýšlením tajuplného ostrova plného příšer a nebezpečí. Ke skutečným RPG jsem se ale dostal až na střední, kolem přelomu tisíciletí a pár let nato jsem objevil fórum plné podobných nadšenců. S nimi jsem měl možnost objevit a vyzkoušet plno známých i méně známých RPG, na tvorbě několika z nich se i podílet a prozkoumávat různé styly hraní. A taky třeba nakouknout ke komornímu larpu a dalším příbuzným rolovým hrám. A díky tomu všemu jsem se dostal i jako vypravěč na Gamecon a za ty roky jsem organizátory a snad ani hráče ještě neomrzel.
Na hrách mám rád spolupráci všech u stolu, znamená to, že moje příprava je spíš volnější a snažím se chytat toho, co do hry vkládají hráči. A na základě tvořit příběh. U klasičtějších her je pro mě důležité vyprávění příběhu a kostkami občas za sezení hodíme sotva třikrát. Ve hrách, které ale pravidla používají k posouvání příběhu (nejen vyhodnocení činností postav), naopak využívám herní mechanismy rád právě proto, že vedou k zajímavým, dramatickým posunům v příběhu.
#
Střípky minulosti
A jaký důvod máš ty zachraňovat Hawthornské panství z rukou svévolného férijského Pána? Máš dost odvahy řešit záhadu roztříštěnou po všech zemích za zrcadlem?
„Prostě si ten střep strč za kazajku a padáme odsud! Myslím, že následků už máme na krku tolik, že nám další jen tak nepřibydou,“ rozkřikla se lady Gwendolyn na svého gobliního sluhu Cedrica a s šavlí v ruce se zapírala do dveří. Z těch najednou vyskočily ratolesti, dřevo se rozestoupilo a odpor povolil, div že ve škvíře neskončila šermířka celá. Když ji za ruku chytil jeden z rozzuřených faunů, jen lehce vyklouzla z rukavice a odskočila od dveří na trávu v atriu. Napřáhla šavli k faunům a očima hledala Cedrica. V tu chvíli ji praštil do ramene konec lana: „Chyťte se, madam, poletíme!“ Troll Donny stál na stříšce, držel klubko lana a na zádech se mu rozevírala široká křídla. „Neptejte se!“ usmál se a vyrazil.
Svět Impéria je světem (nejen) tajemných Britských ostrovů ve viktoriánské době, které se utápí v magických mlhách a kde k nebi ční dolmeny a kamenné kruhy jako vzpomínka na lid, který tu kdysi žil před lidmi. Zemí projíždějí rytíři ze Země kouzel a hraniční skřeti stále obývají polorozbořené věže skotské vysočiny. Mnohá místa na mapě jsou ještě bílá a skrývají další fantastické bytosti a nepopsatelné hrozby lidstvu. V horách, kde ještě zbyly prastaré hvozdy, stále žijí bytosti, které odmítají přesídlit do Férie. V samotné Férii čas běží jinak rychle a některá férijská panství tak stále prožívají dobu, která v našem světě již minula.
Pravidla Příběhů Impéria jsou jednoduchá a kladou důraz na vyprávění příběhů. Hráči se tak mohou podílet na jedinečném příběhu, který budou všichni společně směřovat. Využívají zjednodušený systém Fate, ve kterém kromě aspektů zůstaly prakticky jen kostky, dokonce i dovednosti si lze vytvořit dle své vůle. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou, bude k dispozici několik předpřipravených postav, ale nebude případně problém rychle vytvořit i nové postavy šité hráčům přímo na míru.