Na GameCon jsem poprvé vyrazil v roce 2007 a od té doby se – až na jednu výjimku – stal nedílnou součástí mého léta. Prvotním lákadlem bylo mistrovství v DrD, ale okruh mých zájmů se brzy rozrostl i na další RPGčka a kromě nich i deskovky. Minulý rok jsem dospěl k závěru, že černých „účastnických“ triček už mám až moc a jediná cesta, jak se dostat k jiné barvě, je začít vést nějaké aktivity :-)
U RPG jsem sice začínal na klasickém „dungaření“, ale dnes dávám přednost atmosféře, společné tvorbě příběhu a možnosti zahrát si roli. Což ovšem neznamená, že bych čas od času pohrdl přímočařejší bojovou akcí! Kromě toho si myslím, že při hře by měla být především sranda, protože máloco tak zahřeje u srdce jako pohled do seznamu hlášek nasbíraných z různých sezení. Z herních systémů jsem zdaleka nejvíce odehrál klasického Dračáku, který pro mě vždycky bude mít své kouzlo. Z dalších her bych zmínil Warhammer Fantasy i 40k, Příběhy impéria a DrD II.
Dostat se do finančních trablů je snazší, než by jeden řekl. A když se zčistajasna nabídne šance vydělat si pořádný balík peněz, byla by přece hloupost to odmítnout, no ne?
V krčmě U Modrého kance to jako obvykle žije, chasa se veselí, hráči podvodní i náruživí roztáčí poslední uspořenou penny, to vše v hávu opiového kouře. Zjevení pomenšího mužíka v plášti by si snad nikdo ani nevšiml – ostatně podivné existence jsou zde na denním pořádku – ale některým toto setkání převrátí život naruby.
V tomto příběhu se ujmete rolí lidí (v tom nejširším slova smyslu) z okraje společnosti, kteří mají hluboko do kapsy a jsou odhodláni využít příležitosti ke zlepšení své finanční situace. Podivný gentleman byl sice poněkud excentrický, ale částka, kterou nabídl, zaplašila veškeré vaše pochyby. Bude ale opravdu stačit splnit cizincovo svérázné přání, nebo se za celou věcí ukrývá nějaký háček?
Hrát podle budeme podle 1. edice Příběhů impéria. Znalost pravidel nicméně naprosto není nutná, vše si vysvětlíme na začátku hry. Příběh je laděný jako odlehčená humorná hra, která si ráda udělá legraci z nejrůznějších klišé.
Postavy budou předpřipravené, tužky naostřené, kostek dostatek, přeneste si tedy zejména chuť do hry!
Odjet do dalekého světa bez božího požehnání?! To si pekařka Agnes Wallfahrerová neumí představit! A její muž Horst si zase neumí představit, že by odjel bez ní...
„Horste, drahý, víš, že bych pro tebe udělala cokoliv, ale měj přece trochu pochopení…“ Do Agnesiných očí se vedraly potlačované slzy.
A jestli Horst něco proklatě nesnášel, byly to slzy v očích jeho milované ženy. Kvůli ní se usadil v tomhle zapadákově, kvůli ní odmítl spoustu skvělých nabídek ke zbohatnutí a kvůli ní se teď pokusí vymyslet, jak se osobně poklonit jejímu nejmilejšímu patronovi, aby konečně mohli odjet z téhle díry!
Rodina Wallfahrerova žije celkem spokojeným rodinným životem v městečku Melku, ale zejména otec, který se do města přiženil, by rád učinil významný životní krok a našel větší štěstí v zemi netušených možností za Velkou louží, o které tolik slyšel během svých vorařských plaveb po Dunaji.
Píše se říjen 1912, atmosféra v Evropě houstne a rodina chystá poslední přípravy před velkou cestou. Na úpěnlivou prosbu své milované choti Horst Wallfahrer svolí k poslednímu zásadnímu kroku – návštěvě u relikviáře sv. Kolomana, který rodině přinese štěstí před životní poutí. Ostatně, je to pouť oslavující 900 let od mučednické smrti tohoto patrona kláštera i celého města a kdy jindy by měl svatý mít větší sílu než právě teď?
Hrát podle budeme podle 1. edice Příběhů impéria. Znalost pravidel nicméně naprosto není nutná, vše si vysvětlíme na začátku hry. Příběh bych rád ladil jako odlehčenou humornou hru, ovšem s dramatickými prvky.
Postavy budou předpřipravené, tužky naostřené, kostek dostatek, přeneste si tedy zejména chuť do hry!
Život na jednom z úlových světů, kterými lidstvo kolonizuje vesmír, není žádné peříčko, zejména když jste spodina i mezi nejchudšími. Ale svítá vám naděje...
„Říkám vám, že je to pravda!“ Terry se teatrálně odmlčel. „Našel jsem cestu do vyšších pater města, ale sám to nezvládnu, musíte mi pomoct…“
Každý z vás se při té představě zasnil… čistá voda… jídlo… snad i svit slunce? Byla by hloupost nechytit tuhle příležitost za pačesy!
Lidstvo jako celek se má velmi dobře – kolonizuje vesmír, překonává ohromné vzdálenosti mrknutím oka a objevuje stále nové a nové vymoženosti, které těm nejbohatším zajišťují takřka nepředstavitelný přepych. To ale rozhodně není váš případ. Jako ti nejchudší z nejchudších na světě, který je tak mizerný, že ani nemá pořádné jméno, se snažíte přežít ve spleti tunelů, chodeb a rozpadajících se budov, které slouží jako základy dalším patrům megalopole, ve které „žijete“. Sníte o slunečním světle a kousku jídla, které není z tuby. O obojím jste ale slyšeli jen z vyprávění…
Když váš společný přítel Terry přichází s historkou o zapomenuté cestě do vyšších pater města, kterou zcela náhodou objevil, neváháte ani chvíli a nabídku přijímáte.
Hrát budeme podle systému Ten Candles. Tato hororová hra klade velký důraz na atmosféru a společný prožitek. V ideálním případě se po celou dobu nezasmějeme, ale to rozhodně neznamená, že se nebudeme bavit! Znalost pravidel naprosto není nutná, základní principy vysvětlíme na začátku hry. Ale pozor – vaše postavy zemřou, protože svět je temný.
S sebou si připravte chuť do hry a tvorby temného příběhu, případně tužku, máte-li nějakou oblíbenou. Vše ostatní bude na hru připraveno.
Podaří se vám přežít v pravěku, v prostředí, kde člověk je jednoznačně nejslabším článkem řetězu? Jistě! Ale jen těm nejšťastnějším...
Je krásný den jako z pohádky… Sluníčko svítí, na obloze poletuje hejno pterodaktylů a v údolí se mírumilovně popásají brachiosauři… Lelkování však přeruší kmenový šaman, který má očividně něco na srdci.
„Ty – malý… Jít – velký!!“ pronese k vám slavnostně a všichni okamžitě zpozorní.
Dlouho očekávaný okamžik je tu – nadešel den zkoušky dospělosti.
Aby se mladý člen vaší tlupy mohl stát právoplatným válečníkem, musí úspěšně projít zkouškou dospělosti – ukrást si co nejkrásnější ženu z cizí tlupy. Aby nebyl úkol až tak obtížný, sdružují se adepti zkoušky většinou do skupin a vyráží na „lov“, který bývá často mnohem nebezpečnější než hon na rozzuřeného triceratopse. Široké okolí totiž dobře ví, co je vaše tlupa zač a své krasotinky si žárlivě střeží.
Og je hra, ve které se vžíváte do role pravěkých lidí. A abych použil citaci z pravidel: „Znáte ty pralidi, kteří vymysleli oheň, kolo a civilizaci? Vy nejste tenhle typ pralidí.“ Ve hře si budete muset vystačit se slovní zásobou několika málo slov a pouze s jejich pomocí se dorozumívat se spoluhráči. Nečekají vás žádné důmyslné zápletky, žádné intriky, žádné mocné artefakty – shodnout se na tom, kterým směrem dál půjdete, už je velký výkon, praštit soupeře kyjem je intrika tak, jak ji chápou vaši společníci, artefakt? – JÍDLO!
Předchozí znalost pravidel naprosto není nutná (jsou velmi jednoduchá), charaktery vytvoříme na začátku sezení.