Na GameCon jsem poprvé vyrazil v roce 2007 a od té doby se – až na jednu výjimku – stal nedílnou součástí mého léta. Prvotním lákadlem bylo mistrovství v DrD, ale okruh mých zájmů se brzy rozrostl i na další RPGčka a kromě nich i deskovky. Minulý rok jsem dospěl k závěru, že černých „účastnických“ triček už mám až moc a jediná cesta, jak se dostat k jiné barvě, je začít vést nějaké aktivity :-)
U RPG jsem sice začínal na klasickém „dungaření“, ale dnes dávám přednost atmosféře, společné tvorbě příběhu a možnosti zahrát si roli. Což ovšem neznamená, že bych čas od času pohrdl přímočařejší bojovou akcí! Kromě toho si myslím, že při hře by měla být především sranda, protože máloco tak zahřeje u srdce jako pohled do seznamu hlášek nasbíraných z různých sezení. Z herních systémů jsem zdaleka nejvíce odehrál klasického Dračáku, který pro mě vždycky bude mít své kouzlo. Z dalších her bych zmínil Warhammer Fantasy i 40k, Příběhy impéria a DrD II.
Starý svět není to nejpříjemnější místo pro život, to řekne skoro každý. Ale co teprve ti, kteří se museli v zájmu vlastního přežití uchýlit k poctivé práci?!
Otáčíš bezvládné tělo a krve by se v tobě nedořezal. Jürgen přece stál kus za tebou a bojoval s tím třírukým mutantem. Teď ale leží tady a nejeví známky života… U Sigmara, co je tohle za čáry?!
Rok se s rokem sešel a Alarik a jeho parta se opět dostali do životní krize… Tentokrát je ovšem tak veliká, že museli sáhnout k tomu nejhoršímu – najít si práci. Na druhou stranu doprovod městské paničky do Altdorfu, kam stejně měli namířeno, není až taková dřina. Poslední dobou sice prý pocestní vídají v lesích mutanty a bestie, ale ti si přece přes den na větší skupinu netroufnou! A v Altdorfu, městě netušených možností, pak jistě bude řada příležitostí, jak utratit vydělaný peníz. Nicméně, jak už to tak bývá, nic nebude tak jednoduché, jak by si na první pohled jeden myslel…
Hrát se bude podle (zjednodušených) pravidel Warhammer Fantasy Roleplay 2. edice s předpřipravenými postavami. Předchozí znalost čehokoliv ze světa Warhammeru naprosto není nutná, vše potřebné vysvětlíme v úvodu hry.
Badatelská mise putuje na jedno z pro archeology nejlákavějších míst – do Údolí králů. Ale pozor! Zdá se, že staří mudrcové hovořící o pradávných kletbách nemluvili do větru…
Abd al-Quadir se jen otřásl při pohledu na jednoho z nosičů, jehož hlava praskla pod spadnuvším kamenem jako zralý meloun. Jen rychle pryč z tohoto proklatého místa! Každé malé dítě přece ví, že kdo si popudí duchy zesnulých faraónů, je odsouzen k nepěknému konci…
Egyptská badatelská společnost, která již řadu let provádí archeologické výzkumy na řadě lokalit, stojí před vážným problémem – tým pracující v Údolí králů na odkrytí Merenptahovy hrobky hlásí řadu obtíží, domorodci odmítají pracovat a dva ze členů týmu utrpěli těžký úraz, který zavání cizím zaviněním… Podaří se týmu Flinderse Petrieho, uznávané kapacity na egyptskou archeologii, uvést věci do pořádku a odkrýt další část prastaré historie?
Hrát budeme podle pravidel pro Příběhy impéria, jejichž předchozí znalost však naprosto není nutná. V příběhu se podíváme do Egypta, zejména do Karnaku a Údolí králů. Nebude chybět písek, smrduté vody Nilu a při troše štěstí (nebo smůly?) ani nějaká ta mumie. Postavy budou předpřipravené, kostky a tužky k dispozici, s sebou tedy vezměte zejména chuť do hry.
Evropa je zmítána napětím, mocnosti se přetahují o vliv, ale jedna tuctová vídeňská rodinka má úplně jiné starosti… Co je válka proti Turkům ve srovnání se zkaženou veselkou?!
„Anton… Himmelherrgott Anton, kde zase vězíš?!“
„Ano, miláčku, už běžím, copak se děje?“
„Toníček není k nalezení… Jestli na něj nepadly ty předsvatební outrapy, to by tak ještě scházelo! Sežeň Frantu, tohle se mi ani za mák nelíbí!“
Příběh se odehrává ve Vídni ve 2. pol. 19. stol. Vše je přesně tak, jak to dobře znáte z hodin dějepisu – starej Franc na trůně, Uhři vztekle práskají kníry a Češi se marně snaží vydobýt své místečko na slunci… Jen v zapadlých uličkách kolem Stephansdomu to občas magicky zajiskří a někteří dvorní radové mají o něco delší uši, než by bylo zdrávo.
Hrát budeme podle pravidel Příběhů Impéria, jejich znalost ale naprosto není nutná – základní principy projdeme na začátku hry. Postavy budou předpřipravené, kostky a tužky k zapůjčení. S sebou tedy potřebujete toliko chuť do hry.
Pro přežití v pravěku jeden potřebuje buď hodně ostré zuby, nebo hodně kilo. Vy ale máte něco lepšího – slova, a nebojíte se je použít!
Jednoho nepříliš hezkého deštivého dne v jeskyni…
Váš náčelník zamyšleně hledí ven, drbe se na zadku a pak moudře pronese: „Voda“
„Voda, velký, velký, smradlavý!“ doplňuje šaman.
„Jít – voda – jeskyně!“ obrací se na vás.
„Jít?“
„Jít!“
Váš kmen zastihla několikadenní průtrž mračen. V suchu a bezpečí jeskyně to dlouho nikomu nevadilo, ale teď, když už voda řeky tekoucí před jejím ústím sahá hluboko dovnitř, chápou i takoví tupci jako lidé vaší tlupy, že je potřeba něco udělat. Náčelník vybírá ty nejodvážnější, aby je vyslal na misi, která rozhodne o přežití kmene – je třeba najít novou bezpečnou jeskyni.
Og je hra, ve které se vžíváte do role pravěkých lidí. A abych použil citaci z pravidel: „Znáte ty pralidi, kteří vymysleli oheň, kolo a civilizaci? Vy nejste tenhle typ pralidí.“ Ve hře si budete muset vystačit se slovní zásobou několika málo slov a pouze s jejich pomocí se dorozumívat se spoluhráči. Nečekají vás žádné důmyslné zápletky, žádné intriky, žádné mocné artefakty – shodnout se na tom, kterým směrem dál půjdete, už je velký výkon, praštit soupeře kyjem je intrika tak, jak ji chápou vaši společníci, artefakt? – JÍDLO!
Předchozí znalost pravidel naprosto není nutná (jsou velmi jednoduchá), charaktery vytvoříme na začátku sezení.
Teď už jen opravit motory, a vyrazíme domů. Jen ale bude potřeba sehnat i nějaké palivo. A taky toho mechanika…
„Kapitáne, podezřelý pohyb ve strojovně.“
„Kapitáne, palivové zásobníky na 2%.“
„Kapitáne, podezřelý pohyb v sektoru F.“
„Kapitáne!!“
V tomto příběhu se stanete členy posádky podmořského plavidla, které se během cesty za cennými surovinami i poznatky do hloubky světového oceánu dostane do smrtelného nebezpečí. Bylo by krásné opravit vše potřebné, vyplout zpět na povrch a ještě jednou pohlédnout do slunce, ale…
Tato hororová hra klade velký důraz na atmosféru a společný prožitek. V ideálním případě se po celou dobu nezasmějeme, ale to rozhodně neznamená, že se nebudeme bavit! Hrát budeme podle systému Ten Candles – znalost naprosto není nutná, základní principy vysvětlíme na začátku hry. Ale pozor – vaše postavy zemřou, protože svět je temný.