Filip „MarkyParky“ Dvořák

Když nepočítám všechny ty dětské hry na vojáky, piráty a kosmonauty, které podle mě nejsou ničím jiným než freeformovým RPG, tak jsem se ke klasickému RPG dostal poprvé někdy v roce 1991, tedy na základní škole. Jediný otrhaný a ošuntělý výtisk DrD 1.1, který nám naši tatínkové oxeroxovali a pak toho litovali, protože nás dlouhé hodiny nemohli odtrhnout od čtverečkovaného papíru, tužky a šestistěnných a desetistěnných kostek. Od té doby jsem vystřídal různé systémy a krom „stolního“ hraní jsem zabředl i k živým akcím, LARPům, šifrovačkám a městským hrám. Mimo sféru RPG k mým koníčkům patří muzika, hry počítačové i deskové a létání, přičemž poslední jmenovaný koníček mě zasáhl i profesně.

Pokud hru vedu, nejraději mám takovou, kde společně s hráči objevujeme a zasahujeme do dění živoucího světa. Hráči u mě téměř vždy mají absolutní volnost ve výběru své cesty příběhem, tak ve způsobu řešení jednotlivých překážek, které se na jimi vybrané cestě objeví. Když se pak ve hře strhne hospodská bitka, tak vždy uvítám, když u stolu nejsem sám, kdo do příběhu vnáší vzduchem létající půllitry, převracející se lavice a houpání se na lustrech. Co se ve scéně děje pro mne vždy je důležitější, než číselné hodnoty v deníku. Proto mezi mé oblíbence patří Dračí doupě II, Příběhy impéria, hry založené na PbtA, ale nepohrdnu ani poctivým oldschoolem.