Filip „MarkyParky“ Dvořák
Když nepočítám všechny ty dětské hry na vojáky, piráty a kosmonauty, které podle mě nejsou ničím jiným než freeformovým RPG, tak jsem se ke klasickému RPG dostal poprvé někdy v roce 1991, tedy na základní škole. Jediný otrhaný a ošuntělý výtisk DrD 1.1, který nám naši tatínkové oxeroxovali a pak toho litovali, protože nás dlouhé hodiny nemohli odtrhnout od čtverečkovaného papíru, tužky a šestistěnných a desetistěnných kostek. Od té doby jsem vystřídal různé systémy a krom „stolního“ hraní jsem zabředl i k živým akcím, LARPům, šifrovačkám a městským hrám. Mimo sféru RPG k mým koníčkům patří muzika, hry počítačové i deskové a létání, přičemž poslední jmenovaný koníček mě zasáhl i profesně.
Pokud hru vedu, nejraději mám takovou, kde společně s hráči objevujeme a zasahujeme do dění živoucího světa. Hráči u mě téměř vždy mají absolutní volnost ve výběru své cesty příběhem, tak ve způsobu řešení jednotlivých překážek, které se na jimi vybrané cestě objeví. Když se pak ve hře strhne hospodská bitka, tak vždy uvítám, když u stolu nejsem sám, kdo do příběhu vnáší vzduchem létající půllitry, převracející se lavice a houpání se na lustrech. Co se ve scéně děje pro mne vždy je důležitější, než číselné hodnoty v deníku. Proto mezi mé oblíbence patří Dračí doupě II, Příběhy impéria, hry založené na PbtA, ale nepohrdnu ani poctivým oldschoolem.
#
Dungeons and Babysitters
Mladý princ se vydává na svou první výpravu a královna si najala skupinu dobrodruhů, aby nebezpečné podzemí proměnili v místo, kde svou slávu získá bez zbytečných rizik.
„Kolik těch obřích slimáků mám nechat na živu?“ zeptal se Hrombur svých druhů, zatímco zakládal šíp a zamířil na další zavalitou nestvůru.
„Právě jednoho. Cvičila jsem prince v boji a tak vím, že s ním bude mít i tak dost práce,“ odvětila Brigit. „Ale nějakou nestvůru mu tu nechat musíme, aby si užil pocit vítězství.“
„A měli bychom se zamyslet nad tím, co uděláme s těmi ostatními. Nemůžeme je tu nechat jen tak ležet,“ přeruší ho Arena.
„Co je hodit do té jámy s ostrými kůly ve vedlejší místnosti?“ navrhne Čipli. „Jednak to bude vypadat, že tam sami popadali a vysvětlí to bodné rány, až z nich vytaháme šípy. A potom jejich těla změkčí pád a překryjí ostny, kdyby do té jámy nepozorný princ přeci jen spadl.“
Dungeons and Babysitters je nevážně pojatá hra, ve které skupina dobrodruhů dostala za úkol vstoupit do nebezpečného podzemí a připravit ho pro mladého prince, který se chystá na svou první výpravu. Jejich úkolem je procházet podzemí před princem, odstraňovat či upravovat nebezpečné překážky tak, aby snížili riziko, že princi bude ublíženo, ale zároveň pro něj průchod byl stále ještě dobrodružným. Také při tom musí za sebou zametat stopy, které sami vytvoří, případně upravovat místnosti tak, aby jejich podoba a obsah dávali princi při procházení smysl a on tak nepojal žádné podezření, že dobrodružství je mu připravené na míru.
Budeme hrát ve zjednodušené verzi Fate 2. edice v podobě převzaté z prvního vydání Příběhů impéria. Jedná se o vyprávěcí systém, ve kterém kostky přichází ke slovu tehdy, když mají hráči i vypravěč odlišnou představu o tom, jak by mohl příběh pokračovat. Krom dovedností jsou postavy popsané aspekty, které jim dovolují za body osudu přehazovat kostky nebo vkládat do hry příznivé okolnosti. Body osudu však zároveň budou představovat náskok, které družina před princem má.