Na této stránce najdeš veškeré informace o herním světě a také letošním dobrodružství. Pokud tě zajímají obecné informace k organizaci turnaje, nalezneš je v sekci O turnaji.
Hrdino, vítej ve světě, který přežil velkou katastrofu. Pokud se o něm chceš dozvědět více, časem budeš mít možnost nahlédnout do svitků, které o minulých událostech sepsal náš svědomitý kronikář. Do té doby ti pouslouží rychlé shrnutí, které ti postačí i pro hraní samotného dobrodružství. Studium dodatečných materiálů není povinné a slouží pouze k dotvoření atmosféry.
Jen málokdo si dnes pamatuje období blahobytu, kterému se tvé království těšilo před velkou katastrofou. Vše se změnilo v jediném okamžiku, když se otevřela země a z trhlin se začaly valit zástupy stínových příšer, které začaly okamžitě útočit na vše živé v dosahu. Jejich útok trval sotva pár hodin, ale trhliny se objevily úplně všude. Když nestvůry zmizely, zanechaly za sebou hromady mrtvých a umírajících. Této události se později začalo přezdívat První test boží – test strachu.
Útoky nestvůr přežili jen ti nejsilnější, kteří se dokázali hrozbě postavit – opevněné komunity, vojenské oddíly a mocní dobrodruhové. Rychle se ukázalo, že zatímco ostrůvky moci dokázaly odrazit nápor stínů, některá území byla zcela vyhlazena. A zatímco někteří pomáhali přeživším, jiní ucítili příležitost a rozhodli se oslabená území dobýt. Armády se střetly, království padla a rovnováha sil se výrazně změnila. V bojích zemřelo tolik vojáků, že to mocní přestali počítat. Nakonec se ale situace ustálila. Věk těchto střetů se následně začal označovat jako Druhý test boží – test chamtivosti.
Když už se zdálo, že je konečně po všem a přichází čas obnovy, obyvatelé začali nacházet podivné fragmenty – úlomky, které byly nabité neznámou magií přinášející stejnou měrou moc i zkázu. Největší úlomky rychle doputovaly do rukou mocných a rovnováha sil se opět změnila. Další vlna bojů naplno odhalila neuvěřitelnou moc těchto tajemných úlomků a pátrání po nich se stalo pro mnoho lidí naprostou prioritou. Objev fragmentů se pak považuje za Třetí test boží – test zodpovědnosti.
Co za těmito událostmi ve skutečnosti stálo, zůstává většině bytostí naprostou záhadou. Ti opravdu mocní, kteří o tom mají nějaké pojetí, se o své vědomosti nedělí a mezi obyvateli se proto rozšířila pověst o božích testech. Pomáhá jim ve vší té zkáze najít smysl a vidinu světla na konci tunelu – alespoň pro ty, kteří všechny tyto testy překonali.
Od napadení stínovými příšerami uplynula dlouhá desetiletí, přesto však zůstává mnoho neobydlených oblastí, kam se život ještě nestačil vrátit. Jedinou zárukou bezpečí jsou opevněné osady a města, často vzdálená i několik dnů cesty. Většina základních procesů byla obnovena – zemědělství, těžba i obchod fungují, ale k předešlému blahobytu mají stále daleko.
Jediné odvětví, které opravdu vzkvétá, je prastaré umění alchymistické. Kdysi opomíjení učenci, kteří byli dobří tak maximálně k míchání lektvarů, se najednou dostali do popředí. Ukázalo se, že jsou jako jediní schopni vycítit a alespoň částečně usměrnit tajemnou moc úlomků, se kterými si kouzelníci ani čarodějové nevěděli rady. Dva velké cechy – Alchymisté stříbrné cesty a Bílí alchymisté – si díky tomu vydobyly silnou pozici.
Alchymisté stříbrné cesty se věnují především zkoumání silných úlomků za zavřenými dveřmi, lepšímu porozumění jejich schopnostem a zvýšení bezpečnosti při jejich používání. Bílí alchymisté naopak z menších fragmentů vyrábějí drobné magické předměty. Předvším jde o lektvar Požehnání – flakónek takového nápoje dokáže na jeden den proměnit obyčejného sedláka v mocného siláka, který si snadno dokáže vyřídit účty se svým sousedem. Jediný problém je fakt, že je konzumace Požehnání silně návyková.
Cestování napříč kontinentem zůstává minulostí a státy si ostražitě střeží své hranice. I osamělý poutník může být špehem, hrozbou nebo zlodějem, který chce z jejich území odnést dosud neobjevené úlomky. Diplomatické kanály se obnovují jen velice pomalu, a dokonce i dobrodruzi jsou povětšinou znalí jen území svého domovského státu.
Toto malé království nyní zabírá jen zlomek své původní rozlohy. Jméno mu dala jeho nová panovnice, Etria I., která po získání velkého magického úlomku popravila svého předchůdce a usedla na trůn. Královna a její žoldáci jsou sice postrachem království a jeho obyvatel, ale zároveň jsou jedinou silou, která zbylé území chrání před napadením.
Velkou část původního území ukrojil Baranský protektorát, jehož armádu se podařilo zastavit až v horských průsmycích, nyní vyznačujících severní hranici království. Z jihu pak hrozí rozpínavé gobliní kmeny, které rozhodně neuznávají oficiálně vyznačená území, a na hranicích tak dochází k pravidelným střetům. Východní pohoří patří křehkému spojenectví gnómů a trpaslíků, zatímco na západním moři korzují pirátské lodě, které s radostí zaútočí na každou loď bez dostatečně ozbrojené posádky. Etria je tak izolované království obklopené nepřáteli, které si drží od těla jen silou vlastního vojska.
Obyvatelé Etrie mají ke šťastnému životu pramálo důvodů. Původně převážně elfské obyvatelstvo během Božích testů zažilo obrovské násilnosti a většina obyvatel byla vyhnána nebo zahynula. Z tohoto důvodu dnes převažuje hlavně lidská populace, která přebývá v městech s elfskou architekturou. I po těch letech působí usedlosti dosti nepatřičným dojmem. Poddaní jsou nuceni platit vysoké daně, které královna využívá k udržování svého vojska. Žoldáci jsou považováni za ochránce říše, zároveň však svá privilegia často zneužívají k terorizování běžných obyvatel. Atmosféra v království tak není zrovna veselá.
Západní část království je osídlena hustěji a nachází se zde téměř všechna významná města, včetně toho hlavního, jímž je přístav Taras. Území v polovině království přetíná horský masiv, východní část je tak obtížněji dostupná a stává se chudým přívěskem, kterému nepomáhá přítomnost hlubokých bažin ani hustého hvozdu plného nástrah. Nejvýznamnější komoditou východu jsou zemědělské plodiny produkované početnou komunitou půlčíků. Jen díky nim nesužuje Etrii hlad.
Mapa bude zveřejněna během dubna.
Centrálním městem východní části království je opevněný Moreal, který stojí na hranici nehostinného a úrodného území. Kdysi slavné elfské město dostalo nové jméno a správu nad ním převzali zástupci královny. Násilím mu vtiskli podobu, která Etrii vyhovovala mnohem více. Ve městě nyní žije více řemeslníků – kováři, tkalci, koželuhové i truhláři, jejichž výrobky zásobují západní část království. Silné zastoupení tu má také cech Bílých alchymistů.
Přestože město zdánlivě produkuje obrovské množství komodit, díky vysokým daním nepůsobí zrovna bohatě. Nádherně tesané kamenné domy jen připomínají jeho zašlou slávu. V ulicích panuje ostražitá atmosféra a obyvatelé jsou podezřívaví nejen k cizincům, ale i k místním. Malá komunita přeživších elfů zachovává nevraživost vůči lidem, ti zase podezřívají půlčíky z toho, že si nechávají většinu produkce jídla pro sebe. Většina obyvatel se bojí strážných a oni na oplátku považují každého za hříšníka a podvodníka.
Právě před tímto městem začíná dobrodružství tvé skupiny. Vaše předchozí putování vás zaválo právě do této oblasti a Moreal je jediným místem, kde můžete snadno doplnit všechny potřebné zásoby pro další cestu. Přestože jste teprve na začátku cesty a rozhodně se nedá tvrdit, že by vaše sláva sahala daleko, přistoupí k vám posel, který vás pověří hledáním velkého magického fragmentu, který by se měl nacházet někde ve městě. Rozhodně se nejedná o běžný úkol, kterým by byla za normálních okolností pověřena družina začínajících dobrodruhů. O to větším překvapením pak je, že vás o splnění tohoto úkolu žádá bratr Antonius – muž, který stojí stranou od podobných honů za pokladem a místo toho věnuje svůj čas pomoci slabým a strádajícím.
Lidská bojovnice, která proslula úspěchy při pohraničních šarvátkách a krutým zacházením s nepřátelskými zajatci. Pod klíční kostí má zabodnutý magický fragment velikosti dýky, který zcela ochromil její levou ruku, zato jí však propůjčil schopnost sesílat nejmocnější kouzla čarodějů.
Její stráže jsou skupina složená povětšinou z lidí, tieflingů a drakorozených, i když se mezi nimi objevují i příslušníci jiných ras. Podmínkou není rasa, ale naprostá loajalita a ochota plnit rozkazy bez odmlouvání. Stráže se ochomýtají okolo každého většího města v království a dohlížejí na „dodržování pořádku“.
Mohutný mnich, vždy zahalený od hlavy až k patě do světle hnědé kutny. Stal se spíše legendární postavou, která proslula především v době po katastrofě. Bratr Antonius tehdy putoval krajem, pomáhal slabým, raněným a nemocným, kteří by se nedočkali zastání od nikoho jiného.
Od té doby uplynula už spousta let a bratr Antonius se stáhl do pozadí. Jeho pověst přetrvává, zatímco vyprávění o jeho vzhledu jsou čím dál rozporuplnější a nikdo se vlastně nedokáže shodnout na tom, jak onen muž vlastně vypadá. Krajinou však stále putují jeho služebníci a Antoniova pečeť dodnes otevírá mnohé dveře.
Půlelf, který vás naverboval do služeb bratra Antonia a vystupuje jako zadavatel vašeho úkolu. Možná sám nepatří mezi slavné ani mocné postavy, přesto je cenným kontaktem a vstupenkou do světa mocných a bohatých. Tedy, alespoň pokud splníte úkol, který vám svěřil.
Magické úlomky jsou nedílnou součástí nového světa, ale jejich původ i fungování stále zůstávají opředené záhadami. Ačkoliv zjevně propůjčují magické schopnosti, samy se vzpírají běžné detekci. Kouzla, která odhalují magické předměty, fragmenty nenajdou a věštecká magie je na ně také krátká. Nenápadnost se zdá být nedílnou součástí jejich existence. Jediní, komu se podařilo alespoň částečně nahlédnout pod pokličku tohoto tajemství, jsou alchymistické cechy.
Podrobné informace k tvorbě postav a družiny budou zveřejněny během dubna.