19.–22. 7. 2018 v Pardubicích
Nejste přihlášeni na web
Přihlásit / registrovat / obnovit heslo

Fastaval alias zahraniční GameCon

Michal „Manik“ Havelka, 18. května 2015

Jeppe je vášnivý tvůrce všech typů her, jímž se věnuje již přes 20 let. Maria je bývalá hlavní organizátorka Fastavalu – festivalu her, jež má v Dánsku již více než 35-letou tradici a který je více než podobný českému GameConu. S Jeppem a Marií jsme se potkali na mezinárodním larpu Hell on Wheels a samozřejmě je pořádně vyzpovídali na téma dánské hry. Pokud vás zajímá, co se děje za hranicemi naší malé republiky, je tento blog právě pro vás.

Ahoj Marie a Jeppe. Mohli byste mi prosím v pár větách představit Fastaval a vaši roli v něm?

Fastaval je pětidenní festival her, na kterém se jednou za rok potká přes 700 hráčů a přijdou si zahrát hry, které v Dánsku vznikly za celý rok. Dlouho byl pořádán ve městě Aarhus, momentálně je již čtvrtým rokem ve městě Hobro, asi 60km severně od Aarhusu.

V největší míře je na něm možné potkat freeformové hry pro 5 – 6 hráčů, letos jich bylo kolem třiceti. Kromě nich tam je samozřejmě spousta deskovek, turnajů či wargamingu; zvláště Warhammer se těší velké popularitě. Středobod Fastavalu je ale určitě ve freeformě.

Freeforma je pro mnohu Čechů v podstatě neznámým pojmem. Jak byste ji definovali?

Jeppe: To je velké téma, není snadné ji jednoznačně definovat. Typicky se freeforma hraje v místnosti, bez kostýmů, s minimem rekvizit, většinou bez kostek a má jen pár pravidel.

Maria: Já bych ji definovala jako formu, kde se tradiční larp potkává s klasickým stolním RPG. Můžeš sedět u stolu, mluvit přímou řečí za postavu, ale nemáš kostým a nemusíš se pohybovat. A vypravěč ti může a nemusí provést určitým příběhem, příp. popisovat prostředí ve vaší fantazii, které není možné simulovat v místnosti. Obvyklé je několikrát za hru měnit postavy, a to někdy velmi rychle. Často měníš i pohlaví, jednou jsi žena, jednou muž. Freeforma je především absolutní svoboda ve hře.

Vůbec nejlepší je přijet na Fastaval a pár her vyzkoušet. Pro neznalé to může znít hodně neobvykle, ale ty hry jsou opravdu funkční a zajímavé. Samozřejmě ne každého takový styl zaujme, pro ostatní je tam spousta deskovek a dalších her.

Zmínili jste se, že na Fastavalu bylo 30 freeformových her. Jsou pokaždé nové nebo je opakujete?

Co jsme nezmínili, že Fastaval je vlastně soutěžní festival. A právě soutěž jednotlivých her je to, co k němu přitahuje nejvíce tvůrců. Funguje to následovně: Lidé se předem přihlásí, že by chtěli napsat novou hru. Organizátor programu se následně snaží vybrat co největší pestrost témat. Vybírá jak mezi starými a osvědčenými autory, tak mezi úplnými nováčky. Sejde se tedy vše od klasických upíru, přes steampunk, lesbické roboty až k vyloženě abstraktním až snovým hrám.

Jak se následně rozhoduje, která hra je nejlepší? Předpokládám, že každá hra je hrána jinými hráči.

Další zajímavá věc, v čem je Fastaval unikátní, je, že vzniknuvší hry musí být možné hrát i uvádět jiným vypravěčem, tedy vše musí být podrobně sepsáno na papíře. Někteří vypravěči mají doma celé knihovny takových her za celou dobu Fastavalu.

O výsledku rozhoduje vždy šesti až sedmi-členná porota a organizátoři se snaží, aby byla složená z různých názorových proudů. Největší slovo má samozřejmě hlavní porotce, ale vždy je žádoucí, aby s ním alespoň jeden porotce nesouhlasil. Hráči po hře vždy vyplňují dotazníky, jaká byla hra, jaký byl jejich nejlepší moment atp., a dotazníky jsou pak poradním hlasem při rozhodování. Jedna věc je přečíst si hru a jiná věc je si při čtení uvědomit, co se opravdu děje „na jevišti“. To někdy může být hodně rozdílné.

Třicet her, to zabere poměrně hodně času je přečíst.

To je pravda, na porotce jsou kladeny velké požadavky. Je to něco přes 1300 stran textu.

A hry po té vždy zveřejníte?

Ano, jsou veřejně dostupné na webu. Všechny hry, které se kdy na Fastavalu uvedly jsou k dispozici na http://alexandria.dk/. Samozřejmě většina z nich je v dánštině, ale občas se lidé rozhodnout přeložit některé z nich do angličtiny. Myslím, že to je důvod, proč lidé tvorbu her berou natolik vážně. Protože ví, že jejich jméno pod tou hrou bude už navždy a bude vždy veřejně dostupná. Podle nás je tento přístup hrozně super.

Zeptám se teď na vaši herní scénu. Máte svou RPG a larpovou scénu nebo jsou to jedni a ti samí lidé? A nazvali byste Fastaval mezinárodním festivalem?

Na Fastavalu lidé ten rozdíl téměř vůbec nevnímají, jsou to prostě rolové hry. Co se týče obecné scény v Dánsku, tak tam rozdíly samozřejmě jsou. Je spousta lidí, co hraje jen larpy a spousta dalších, co hrají docela jiné hry. Na Fastavalu jezdí hodně Švédů, nějaké množství Němců, Britů, něco kolem 25 Američanů a Kanaďanů, tzn. je to určitě mezinárodní festival. Ale samozřejmě převážná část hráčů je z Dánska.

Jak a kdy Fastaval vznikl? Můžete stručně popsat jeho historii?

Fastaval vznikl v 80. letech. Styl hraní se samozřejmě vyvíjel, ale zrovna nedávno slavil 35 let. Soutěžní psaní her vzniklo až na začátku devadesátých let a právě ze Švédska přišlo hodně nových a inovativních myšlenek, jak se dají hrát či psát hry. Typickým příkladem je jeepforma. Lidé si vypůjčují hodně i z americké indie scény, typicky karty nebo kostky jsou jejich typický styl. To máme na Fastavalu rádi - mixuje všechny styly dohromady.

Velkým hitem byl koncept hlavních a vedlejších postav hraných jedním hráčem, dále zkombinování s RPG hrou. Asi tři roky zpět byly hitem erotické hry. Snad skoro všechny hry byly o sexu.

Facebook se po Fastavalu stane šíleným místem. Všude jsou příspěvky typu „Toto je super hra, to musím uvést/zahrát si.“ Ale vzniká taktéž hodně diskusí o designu her: „Mohl bych použít tento prvek nebo tento příběh vyprávět jinou formou.“

Pokud byste měli říci vaši nejoblíbenější či nejzajímavější hru, která by to byla?

Jeppe: Pokud bych mohl zůstat ještě u erotických her, byla tu jedna zajímavá hra zasazená do doby francouzské revoluce, která běžela po celou dobu Fastavalu. Každý den znamenal odlišný rok revoluce, takže jsi dle své role tušil, co tě čeká – zda-li budeš zrovna v parlamentu či budeš zavřen nebo popraven. Každý měl jeden e-mail a právě její adresa určovala roli – typicky manžel, žena, milenka a milenec. Úkolem hráčů pak bylo psát za postavy ostatním postavám krátké erotické povídky, ale vše museli vyjadřovat pomocí metafor. Pokud bys byl explicitní bylo by to hloupé, nízké a nudné.

Maria: Zní to šíleně, ale bylo to neuvěřitelně silné. A to právě díky této mechanice, protože když použiješ vulgární výraz, zní to stupidně. Ale jakmile máš sexuální akt popsat krásně, musíš začít přemýšlet nad tím, která slova použít a být opravdu kreativní. Jeppe: Důležité je ještě říct, že ani před ani po hře jsi nevěděl, kdo jsou tví spoluhráči. Takže jsi mohl napsat skutečně cokoliv.

Jeppe: Další hra, která se mi líbila, byla hra, která seobtížně překládá do angličtiny (rozhovor byl veden v angličtině, pozn.) – nejblíže jsou snad Zločinci, Psanci. Šlo o klasické fantasy téma, kde se muži snaží zachránit ženy, které byly uneseny lupiči. Ve skutečnosti se ta hra hodně vymykala klasickému fantasy. Její hlavní myšlenka byla, že při dosahování každého vznešeného cíle (záchrana žen z rukou lupičů) něco opouštíš (syna a ženu, kteří na tebe čekají doma). Charaktery byly napsány tak, že se nejednalo o sourodou skupinu, ale vždy měli nějaký škraloup, kvůli kterému se neměli zrovna v lásce. Mezitím, co jsi procházel dobrodružstvím se vždy udály doma – v tvé rodné vesnici – divoké věci. Někdo obtěžoval tvou ženu, starosta vesnice ji vedl do záhuby či ti třeba vykradli či vypálili dům. A každé zastavení, rozbití tábora bylo o tom, zda-li pokračovat ve výpravě nebo se otočit a jít zpět domů.

Maria: Co bylo na té hře zajímavé – vydávala se za klasický fantasy setting, kde měl každý jasno, jak hra bude probíhat. Jdeš na výpravu, pozabíjíš gobliny, vysvobodíš ženy. Ve skutečnosti byla ale o diskusi, zda-li bys gobliny měl či neměl zabít. Na jednu stranu hodně klasická hra, na druhou stranu byla napsána s takovým citem pro detail, že se stala jednou z mých nejoblíbenějších a zároveň si ji užili i fanoušci klasického fantasy, byť to z našeho popisu tak nemusí znit. Fantasy představili autoři docela jinak, než jak jsme ho dosud vnímali.

Kdo Fastaval organizuje? Jedná se o placený tým? A mění se nějak?

Fastaval je organizován čistě na dobrovolné bázi, je v něm zapojeno přes 180 dobrovolníků. Samozřejmě existuje něco jako organizační struktura – je tu hlavní organizátor a hlavní ekonom a dále čtyři hlavní sekce:

  • Sekce služeb se stará o snídaně, večeře, obsluhují v kavárně a večer pak na baru.
  • Sekce aktivit se stará o deskovky, wargaming, rozhodčí v porotě, píšou si s autory her.
  • Sekce zázemí se pak stará o vše od postelí pro účastníky až po čisté záchody.
  • A poslední je samozřejmě Informace a recepce (podobně jako Infopult na GC, pozn.)

Nutno ale říct, že fakticky je organizační struktura hodně plochá a každý se prostě zapojí jak umí. Ten pocit sdílení a práce pro společnou věc je tam hodně silný. V organizačním týmu pak lidé většinou nejsou déle než čtyři roky a hodně se mění.

Jezdí na Fastaval i hráči, kteří jedou pouze na deskovky či třeba wargaming?

Takových je určitě hodně – možná si u toho zahrají jednu freeformovou hru, ale jezdí hlavně na deskovky. Jsou tam i hráči, kteří se jdou jen potkat na baru a jsou tam i lidé, kteří přijedou jen uklízet. Je to jejich zvláštní hra: Všude kolem je chaos reprezentovaný špínou a odpadem a oni do světa musí vnést pořádek – tím, že uklidí.

Doporučili byste někomu z Česka na Fastaval vyrazit?

Je třeba říct, že Fastaval se vyvíjí a k zahraničním účastníkům je rozhodně hodně přátelský. Nicméně je třeba si nastavit správná očekávání – vědět, jaké hry se tam hrají a co čekat – pokud jsi Fastaval nikdy nenavštívil, můžeš se snadno ztratit či vylekat. Fastavalové hry je jeden ze způsobu jak hrát hry, ale určitě ne jediný. A všechny jsou dobré.

Sponzoři

Partneři