Rozhovor s Petrem Čáslavou
„GameCon je takový malý deskovkářský svátek,“ říká Petr Čáslava z Deskofobie
Deskofobie je jeden z nejznámějších projektů věnujících se deskovým hrám v ČR a na Slovensku. Začínala jako oblíbený kanál na Youtube, kde se recenzují nově vyšlé deskové hry. Nicméně od té doby se rozrostla do šíře s vlastní webovou stránkou, rozhovory, lets play a vlastním festivalem. A ačkoliv ho v minulosti jeden ze zakládajících členů opustil (Jeník – vlevo na fotkách), projekt žije dál a od loňska dokonce spolupracuje i s GameConem. Přinášíme proto rozhovor s jednou z tváří Deskofobie – Petrem Čáslavou.
Ahoj Petře. Pokud by se dalo o někom říct, že je deskovkovou celebritou, jsi to určitě ty a Kačenka. Jaká byla tvoje cesta k deskovkám, vzpomeneš si, kde to začalo?
Já se vždycky motal kolem fandomu a od roku 1995 jsem začal jezdit na cony a v zápětí je i pořádat. Ono se to už moc neví, ale já hned po škole moc nevěděl, co budu dělat a tak jsem si otevřel specializované knihkupectví a hernu deskových her. Vzápětí jsem samo zkrachoval, ale má láska k deskovkám a knížkám zůstala.
Co byla tvoje první „moderní“ deskovka, co jsi hrál? Hodně lidí začínalo na Osadnících, na Carcassone měl jsi I ty standardní postup?
Asi ano… minimálně Osadníci tam určitě byly, ale taky třeba Dračí doupě, Doomtrooper, Warzone, Magic: The Gathering, Warhammer, Battletech, Talisman, Aréna od Vlaadi Chvátila… a já nevím co ještě. Vždycky jsem hrál hodně do šířky a bavilo mě objevovat nové a nové hry.
Jaký byl vývoj tvého deskovkářského života? Často to bývá tak, že lidé nejdřív hrají jednodušší hry, párty hry, někteří pak přičichnou k epičtějším deskovkám a už u nich zůstanou. Jak to bylo u tebe? Předpokládám že trošku jinak, neb nám vedeš Battletech na GC (hra vydaná v roce 1985), ale třeba se mýlím a začal jsi s ním až později ☺
Che che :-) Battletech je láska na celý život, ta hra rozhodně není dokonalá, ale pro mě obsahuje vše, co od podobné hry chci a ještě kupu věcí na víc. Jako hráč se samozřejmě vyvíjím, je to zcela přirozené. Určitě jsem teď náročnější a hry více analyzuji. To je taková nemoc z povolání, jak i hodně testuji prototypy začínajících autorů. Dokáži si tím spolehlivě zkazit kdejakou hru :-D Ale pokud hraji jen s přáteli v pátek večer, snažím se nad to povznést a hry si čistě jen užívat. Vždyť o tom by to mělo být ne? Prostě zábava.
Ještě před pár lety jsem hodně inklinoval k ameritrash hrám, to jsou takové ty hry s kupou kostek a plastovými figurkami. Jenže on časem člověk přijde na to, že ty hry jsou často na jedno brdo a těch originální a kvalitních vychází dost málo. Takže jsem začal hrát i více strategické euro hry plné dřevěných kostiček. V současnosti jsem hodně nevyhraněný a pokud je hra dobrá, tak mi moc nezáleží, do jakého šuflíku spadá.
Vody deskoherní scény byly nějakou dobu poměrně klidné, až v roce 2012 přišel zprvu nenápadný projekt Deskofobie. Jak tě – tehdy společně s Jeníkem předpokládám – napadlo začít dělat právě tento projekt. Můžeš přiblížit, jak se ten projekt rodil?
V mém životě a věřím, že i v tvém, se věci dějí náhodou. Na začátku jsme rozhodně netušili, co z Deskofobie vznikne. Já měl kameru a nápad začít točit videa o deskovkách. Začal jsem recenzí na hru Ninja. To bylo dost příšerné, pokud bych někdy upadl do zajetí a měl prozradit spojence, stačím mi tu recku pustit a prásknu i svou matku. Je to fakt šílený teror, ale lidé to tehdy vzali a dokonce chtěli víc.
Jeníka jsem přesvědčil, aby se mnou začal dělat novinky. To ve skutečnosti nebylo nic jiného, než co jsme spolu provozovali běžně, akorát že bez kamer. Jeník prodával v Tomových hrách, kam já jsem pro změnu chodil nakupovat a okukovat. Často jsme si dlouho povídali o tom, co právě vyšlo a tentokrát jsme akorát dali před nás kameru. Tak vznikl první koncept Deskofobie. Ještě bych mohl dodat, že název je odvozen od hry Claustrophobia.
Kdybys měl porovnat Deskofobii v září 2012 a Deskofobii na jaře 2016 – Jaké by to bylo porovnání? Které největší překážky jste museli po cestě zdolat?
Museli jsme se to celé naučit dělat. Na začátku jsme neuměli mluvit, nevěděli kam dát kameru, světla. Prostě nic. Pokud jste nikdy nestáli před kamerou, tak je hodně těžké to přiblížit. Ale zkuste si najít třeba první videa, ve kterých je Káča a pusťte si nějakou její aktuální recenzi. Uvidíte kolik práce do toho dala.
My jsme měli velkou výhodu, že v době, kdy jsme začínali, tak tady nic nebylo a diváci byli hodně tolerantní. Brali to jako fanouškovský projekt a hodně odpouštěli. Teď už v takové pozici nejsme a třeba naši noví redaktoři jsou pod velkým tlakem. Tento vývoj se třeba mě moc nelíbí, ale chápu ho.
Pokud chceš vědět, jaká byla pro DF největší výzva, tak to byl odchod Jeníka. To nás poznamenalo opravdu hodně a z mého pohledu nám Jeník schází do teď. Jeho humor a bezprostřední vystupování a dojemně vtipné zaujetí těmi malý žetonky.
Dneska je Deskofobie velmi známá mezi českými hráči. Jaké jsou plány do budoucna?
Přežít. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není. Moc se nám nedaří přilákat sponzory a inzerenty a v současnosti fungujeme zejména díky štědrosti samotných diváků, který nás finančně podporují. Ale předpokládám, že jsi se ptal na trochu jiné plány :-)
Mohl bych vyjmenovat jaká videa, články a recenze jsou v přípravě, ale za chvíli by to nebylo aktuální. Tak spíše zmíním, že letos bychom se chtěli hodně věnovat akcím a to jak u nás, tak v zahraničí. Poprvé přineseme report z Genconu v Americe, nebudeme chybět na obří výstavě v Essenu v druhé půlce roku. A nejde abych nezmínil, že pořádáme i vlastní festival Deskofobie LIVE, který se uskuteční 15. – 18. září v Počátkách. Jo že budeme na Gameconu je asi jasné, že? :-)
Když už jsi to zmínil, pojďme ke GameConu. Už loni jste na něm pořádali hromadu zajímavých aktivit. Jak se vám tam líbilo?
Hrozně moc. Gamecon je pro mě takový malý deskovkářský svátek a hlavně příležitost vidět se s našimi fanoušky, popovídat si a klidně i něco zahrát. Ono se to nezdá, ale hlavní hnací motor je odezva lidí. Nedokázal bych pracovat pro DF s takovým nasazením, kdybych nevěřil, že to tam venku někdo ocení. A právě na akcích, jako je Gamecon, mám možnost si povídat s lidmi, zjistit jaká recenze se jim líbila, které video je moc nezaujalo. To je mě pro mě šíleně důležité a udržuje mě to v chodu.
S čím přijíždíte v letošním roce? S hromadou her! Deskofobie má nadstandardní vztahy s vydavateli a to nám umožňuje přijet na podobnou akci a vzít se sebou kupu zajímavých her. Věřím, že letos bude desková herna našlapaná. Zrovna procházíme demo kopie a v redakci skáčeme přes krabice. Není toho zrovna málo :-)
Na GameConu máme letos mafiánský téma: Napadá tě nějaká deskovka s tímhle tématem, kterou bys doporučil?
Vidíš, to je dobrá otázka. Obecně se věří, že mafiánské téma táhne. Třeba Rexhry vydaly hru Coup: Noční klub právě v podobném hávu. Určitě bych mohl zmínit i původní českou hru Mafia City. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že dobrých mafiánských her je jak šafránu. Moje oblíbená je Nothing Personal od Toma Vasela. Nádherně zpracovává téma a je to opravdu luxusně pojatá deskovka. Málo známá a přesto zajímavá hra je After Pablo, ve které mapujete události po smrti Pablo Escobary.
A nakonec – Kdybych ti držel u hlavy pistoli a řekl ti, řekni mi jednu deskovku ze všech, tu nej nej, která by to byla?
Pistole u hlavy ha? Asi bych na tebe byl taky zlý a řekl ti Tash-Kalar.