Letošní GC pohledem Siriena

Maník nedávno zveřejnil svůj pohled na GC, který myslím dává poměrně hezký pohled do toho, jak GC vzniká, ale přecejen GC dělá lidí hodně a tak to není pohled jediný. Říkal jsem si, že bych mohl nabídnout alternativní pohled na to, jak GC vzniká a jak jej vnímá někdo další.

GC jaký byl a jaký je

GameCon organizuji už dobrých sedm let – letos jsem zjistil, že to ze mě dělá jednoho ze tří „nejstarších“ stále sloužících orgů. A za tu dobu se GameCon změnil – postupně, krok za krokem, takže spousta lidí ani nevnímá, jak moc, ale ten rozdíl je ohromný. Pamatuji GC, který byl Mistrovství v DrD, místnost s deskovkami a doslova partizánsky pořádaná ukázková RPG. A popravdě, když ho Gandalf v roce 08 od Altaru převzal jako nový (hlavní) organizátor, nebyl o tolik odlišný.

Vzpomenout, co všechno se změnilo, je myslím základ nejen k tomu, jak GC vidím, ale i k pochopení toho, co se dnes na GC děje a proč.

Z akce, kterou dělali dva až tři lidé se stala akce, kterou organizuje takřka 30 celoročních orgů (a všichni jsou potřeba a pár lidí pořád někde chybí).

Z akce, kterou na místě připravila dohromady asi dvacítka lidí se stala akce, která „zaměstná“ výrazně přes stovku vypravěčů, infopulťáků a lidí ze zázemí (a bylo by to ještě víc, kdyby se tito nepřekrývali).

Z akce, na kterou se lidé v roce 08 hlásili papírově poštou se stala akce s vlastním na míru tvořeným rozsáhlým admin systémem, která se organizuje za pomoci profesionálního projektového komunikačního systému.

Z akce, která byla „jen“ Mistrovství v DrD se stala akce, která má už 10 programových linií (které se dále rozrůstají ve svém záběru), z nichž dvě (letos už to budou možná tři) rozsahem a oblibou původní mDrD přesahují.

Z akce, která měla promo v rámci jedné komunity a jednoho klubového časopisu a která žila sama pro sebe se stala akce s mnoha komunikačními kanály, propagací, partnery a sponzory, která překlenuje a spojuje hned několik rozdílných a od sebe oddělených herních komunit.

GameCon 2003: Analagově-papírový infopult

…a mnohé další, ale pořád to je akce, kterou všichni dělají zdarma. A té práce není málo. Loni jsme se rozhodli rozdělit organizační strukturu do více úrovní (hlavní organizátor – rada – šéfové sekcí – řadoví organizátoři), abysme to množství práce trochu rozložili. Přesto já (jako dramaturg programu) a Gandalf (jako šéf zázemí a financí) věnujeme GameConu mnohdy několik hodin denně – běžně přes desítku týdně. Hezký čtvrtinový úvazek. V základu. Jsou týdny (např. při spouštění programu…), kdy to je i mnohem, mnohem víc. Kolik času tomu věnuje Shako jako letošní Capo di tuti di capi? Nevím, ale určitě to nebude míň.

Šéfové sekcí (jako třeba Maník, který psal předchozí pohled) to letos mají odlehčené o všechnu tu „plošnou“ agendu, co jako „povinnost“ přebrala Rada a oni ji nemusí řešit, pokud nechtějí. Přesto – roky jsem vedl RPG sekci (a LKD sekci) a vím, že i pro šéfa sekce znamená organizace GameConu kolem 5-10 hodin týdně, tedy 20-40 měsíčně. Pro některé (podezřívám třeba Dukolma u OG RPG) i víc. Od začátku zimy až do GameConu, možná s pár prodlevami jako Vánoce, dobrých půl roku (pro některé ale i třičtvrtě a pro pár i celý rok).

Část toho času je hodně zábavná. Ale jako vždycky a všude – většina je skutečně práce. Určitě ne nějak hrozná práce, ale pořád to není tak zábavné jako strávit večer koukáním na film nebo s kamarády v hospodě.

Kdysi toho většinu dělal Pavel (hlavní organizátor celých minulých 5 let) a byl to od něj epický výkon. Když to dnes děláme my ve více lidech a bavíme se o tom, stále častěji se objevuje otázka: Dokážeme to takhle dělat dál? Je to tak vůbec možné dělat dál? Máme práci, máme partnerky a partnery, koníčky… a nových mladých orgů zdá se spíše ubývá, než aby přibývalo.

A odpověď? Nevím. Možná ano, možná ne. Možná budeme muset najít způsob, jak to dělat jinak. Jenže „jinak“ se snadno řekne, hůř dělá – kdykoliv něco zlepšíme, vy – návštěvníci – to přijmete jako standard do budoucna (což je správně), takže moc není kde slevovat, i kdybychom sami chtěli. Rozdělovat agendu nepomáhá – GC je krásná ukázka Parkinsonova zákona – vydělte na něco druhého člověka, abyste prvnímu ulehčili, a ihned zjistíte, že existuje další (často nová) agenda, kterou by měli oba dělat k tomu navíc – a obratem jsou oba tak vytížení, jako byl původně jen první z nich.

Reorganizace rozprostřela tuto zátěž na víc lidí a vyřešila hafo problémů, které byly – ale ne všechny. Myslím, že jednou z velkých výzev letošního roku bude odstranit ty zbylé a celou organizaci dál zefektivnit zevnitř. Což se ale neděje samo – vymyslet a realizovat letošní reorganizaci stálo stovky hodin vymýšlení, kterých se více nebo méně účastnila prakticky třetina týmu. To je také čas, který se počítá do organizace GC. Čas, který se vyplatí, jen pokud tím do budoucna skutečně víc času ušetříme – ať už pro sebe nebo pro ty, co přijdou po nás.

GC a lidé, kteří ho tvoří

Mít celoroční tým 30 lidí pro 4 denní akci s 10 oblastmi programu pro stovky lidí už je něco jiného, než zorganizovat si víkendovku na chatě pro pár desítek lidí. Rozdílnost toho, co je potřeba dělat – a rozdílnost komunit, z nichž orgové pochází – tvoří třecí plochy dané různým pohledem na to, co GC je a jaký by měl být. Shako, náš letošní Capo di tuti, dělá hodně pro to, aby tyhle třecí plochy zahladil (stejně jako další, jako třeba Drirr). Jiní je ale naopak mimovolně tvoří nebo zdůrazňují – z těch zmíním třeba sebe sama. Není to zlý záměr, je to prostě o tom co děláte a jak to vidíte – a co se stane, když to někdo vidí diametrálně jinak.

GameCon 2003: Hodinové fronty na registraci

Hlavní rozpor podle mě běží po ose „lidí z programu“ a „lidí ze zázemí“. A jako tvrdě programový člověk musím nechat, že zázemí bohužel tahá za kratší provaz: zatímco práce nás programáků je jasně vidět, můžeme na ní ukazovat, prohlížet si jí, sklízet chválu, atp., práce lidí ze zázemí je z principu skrytá, mnohdy spočívající v neviditelné práci – tisíci a jedné drobnosti, které se ale sčítají – a právě to, že ji není vidět, ukazuje, že ji zázemí dělá tak dobře. (Nikoho nenapadne ptát se, kdo donesl větrák na deskovku – každý si ale všimne, když ten větrák chybí.)

My od programu jsme povšechně pragmatici. Jsme zvyklí dělat věci pro samotné věci, které děláme. GameCon pro GameCon, dalo by se říct. Fungujeme na úkolech a termínech, zajímá nás, co funguje a co ne, bereme cestu nejmenšího odporu, komunikujeme věcně, někteří až stroze (co, kdo, do kdy, jak, tečka), kritizujeme zpříma, chceme věci analyzovat, chceme aby byly rozmyšlené, naplánované a vyhodnocené (a vyhodnotitelné) a organizace GameConu pro nás většinou není nijak zvlášť osobní.

Lidé od zázemí jsou mnohem „komunitnější“. Dělají GameCon kvůli lidem, s nimiž ho dělají, fungují na kamarádství, příjemné atmosféře, zajímá je, jak se věci dělají (jsou fér? Jsou ekologické?), preferují dělat je „správně“, chtějí dělat věci, co se líbí nebo mají prostě nápad bez nějakého složitého řešení, nepotřebují věci hodnotit tvrdými metodami, komunikují mírněji, kritizují jemněji.

Co z toho je správně? Obojí. GameCon potřebuje lidi, kteří ho „prostě udělají“. Stejně tak ale potřebuje lidi, kteří ho učiní osobní. Bohužel, ne vždycky spolu tito vyjdou bez problémů – někdy je něco pro jedny důležité a pro druhé nesmyslné, někdy jedni chtějí něco nějak a druzí jinak.

Ani „program“ a „zázemí“ ale nejsou homogenní. Několik let v řadě šel skrze program zlom mezi RPGčkaři a larpery – dvě různé komunity, dvě sady zvyklostí. V čem? Třeba způsoby přihlašování. Cenové relace. Představy o standardech (prostor, vybavení…) Do toho deskovkáři (a bokem k nim wargamisti). Jistě – ty spory nejsou tak „žhavé“, protože jak jsem psal, programáci jsou mezi sebou na stejné vlně, takže si je vyříkávají vlastním jazykem, ale i tak už se párkrát stalo, že se „šlo na krev“.

Tohle je věc, u které nevěřím, že má definitivní řešení. GC potřebuje jedny i druhé (i všechny ty z nichž se „jedni“ a „druzí“ skládají). GC má jedny a druhé a nemůže si s nějakým vybíráním vyskakovat. Mám za to, že tohle bude do budoucna základní agenda Shaka i každého předsedy po něm – držet tým pohromadě, hledat shodu (nebo alespoň kompromis), včas dusit každou jiskru, než se z ní stane oheň a starat se, aby mezi všemi převažovala co nejpozitivnější nálada. Není to nemožné, ale není to ani vůbec snadné.

Lidé, kolem kterých to jiskří, tu budou vždy. Důvod toho jiskření totiž není zlý úmysl. Naopak. Je to tím, že jim na GameConu tak moc záleží – a pokud má někdo do GC vložit čtvrtinový úvazek zadarmo, tak mu na něm prostě záležet musí a je jedno, jestli ona osoba dělá krásně barevný a třpytivý program, který všichni vidí nebo zda ve stínu nepozorovaně shání, objednává a kupuje stovky položek a tahá desítky stolů.

Jaká ta organizace vlastně je?

Popravdě – vlastně dost v pohodě.

Jistě, nejspíš narážíte pořád na nějaké stížnosti a stesky – jenže to už je lidská povaha, mluvit o tom, co vás zrovna štve nebo trápí. To co funguje nebývá tak zajímavé téma a hlavně to nemáte potřebu tak moc a obsáhle sdělovat.

Loni jste mohli slyšet (číst) něco o blbé náladě v týmu atp., ale já tu jsem už sedm let a předtím jsem dělal i jiné akce a nálada v týmu vždycky osciluje. Někdy je super, jindy ne, před akcí si přísaháte, že to letos bylo naposled, po akci se už nemůžete dočkat dalšího ročníku, v listopadu chcete někomu vybodnout srdce lžící, v únoru se spolu smějete nad deskovkou. Za ty roky pamatuju několik „temných momentů“ (asi tak tři), kdy lidem tekly nervy a přesto tu pořád jsou. Rozhodně to nechci trivializovat, protože to je vždycky problém, ale většina problémů není fatálních.

Příliš mnoho práce je koncentrováno na příliš málo lidí – ale i to tu bylo už dřív. Práce se přelévá mezi lidmi a nikdy jí neuhlídáte tak, aby jí bylo tolik, kolik chcete, a tam, kde chcete. Letos to je opravdu nepříjemné, ale věřím, že na příští rok si to zvládneme rozdělit lépe.

GameCon 2016: Seznam úkolů pro jednu ze sekcí (zázemí)

Lidí je víc a GameCon je složitější, než kdy dřív nebo než valná většina akcí okolo. Vyžaduje si to komunikaci navíc a byrokracii navíc – informace je nutné zaznamenávat a předávat a už to nejde řešit jen tím, že „si to řekneme“. I jednodušší věci se často musí probrat v širším kroužku. Je tu i větší odpovědnost a tlak na to, aby se věci promýšlely a plánovaly, což u některých vyvolává dojem, že „je těžší něco protlačit“. Já si to nemyslím. Každý rok máme hafo novinek. Stejně tak letos. Mnoho věcí se zlepšuje po krůčcích, jiné skokem přibývají. Záměr udělat designovou soutěž neprošel (letos), ale budeme mít Spřízněnou duši, nový koncept Epiců, zkoušíme anglickou linii (což bude ještě… zajímavé… :D ) a mnohé další věci.

Plíživý problém je „stárnutí“ týmu. Dochází nám studenti, máme málo mladých nadšenců. Asi to budeme muset začít velmi vážně řešit a ne o tom jen mluvit. Godric (vedoucí IT sekce) je těžce přetížený (a už to táhne možná příliš dlouho sám). Snad se to změní. Otázka je, kdo GameCon povede dál? I to se nějak vyřeší.

P.S. Maník si ve svém pohledu stěžoval na nějaké (prý) kolující šeptandy… o proplácení, o vztazích, o kdečem. Jsme akce co letos bude mít nejspíš 600 lidí – dost by mě překvapilo, kdyby tu nějaké takové šeptandy nebyly. Vlastně se divím, že jich je tak málo (vážně, kdysi na poloviční akci jsme měli hotová komunitní dramata proti tomu, co se „šušká“ kolem GC). Je něco z toho pravda? Pokud ano, tak bulvár a šeptanda nejsou zdroje, co by vám řekly, jak to je doopravdy.