Mistrovství v DrD 2017 z pohledu vítězů

Ježíšek si dnes trochu pospíšil a do redakce nám dorazilo povídání vítězné družiny Mistrovství v DrD 2017 k letošnímu dobrodružství. Věříme, že již brzy budeme moci vydat i dobrodružství po všech korekturách. Mezitím… Příjemné čtení a vzpomínání.

Mistrovství v DrD, GameCon 2017

Družina nukleárního krolla

Sepsal Youda

Pátek, večerní blok

Hrát v pátek večer je už takový náš zvyk ještě z dob Olomouce. Nedokážu si představit, že sedíme s pídžejem nacpaný po obědě na pokoji a snažíme se ho přesvědčit, že je času dost, že si prvně musíme dáchnout (tohle děláme většinou až v druhé části). Na pokoji na nás čeká Draken, se kterým už jsme hráli, takže jsme věděli, že se nudit nebudeme. Náboje a bojovnou náladu máme s sebou, takže hrrr na ně. Zpočátku jsme se nového dobrodružství trochu báli, protože v loňském roce jsme si se Slověny moc nerozuměli. Výsledek letošního snažení pak můžete posoudit z následujících řádků.

Letošní dobrodružství bylo unikátní ve dvou ohledech. Ten první, viditelný hned na začátku, byl výběr postav. Všechny družiny museli hrát za stejné postavy, čtyři základní povinné a pak pár volitelných. Takže jediné, co bylo třeba doplnit, bylo povolání a rasa. Což by se mohlo zdát, že bylo jako obvykle, ale opak byl pravdou. Všechny 4 základní postavy byli perfektně připravené, s propracovaným příběhem a jejich vzájemnými vztahy.

Tím druhým ohledem byl perfektně připravený příběh a způsob, jak byli postavy celou dobu vedené. Navíc vše bylo dávkované po kouskách a nutilo postavy/hráče neustále přemýšlet jak o budoucnosti, tak i o minulosti. Přítomnost tak nějak přicházela sama:-). A hlavně to, jak byli postavy vedeny k nutnosti se neustále rozhodovat podle jiných kritérií. Vše bylo pomalinku dávkováno a misky vah se jednou přiklonili k dědkovi Ivanovi a podruhé k lesní „matce“.

“Matko, proč se mi neozýváš, proč jsi najednou zmizela? Pomoz mi!! Musím najít Melavu, musím!!

„Hej, co to zase meleš. Buď zticha, chceme taky spát“

„Ááááá, zase další sen a noc a matka nikde. Musím vymyslet, jak utéct. Snad matce něco
ve spojení brání a když se nám povede utéct, tak se to nějak zruší.“

Celý příběh už samozřejmě začal na území Slověnů, ale to si každý mohl zjistit před začátkem celého dobrodružství. Takže postavy v „rukou“ hráčů ožívají až v zajetí Kirunů, navíc některé postavy jsou od ostatních odděleny. Jmenovitě Kosma a Hrozka. Určitě si dokážete představit, že situace vypadala bezútěšně. Co jako sám můžu udělat, jak utéct z opevněného sídla plného Kirunů, hlídají nás nebo to jen tak vypadá? Spousty otázek a odpovědi téměř žádné. Ale nebyl by to pořádný příběh, kdyby do cesty nepřinášel drobné nápovědy a nečekané události. Které si samozřejmě nechám pro sebe.

„Hej, nelež tam jak hromada hnoje a zvedej se. Pán Tě potřebuje.“

„Hmm, šak už jdu. A neříkal něco?“

„Ne! Jen, že jestli tam nebudeš do pěti minut, tak budeš večer hlady olizovat zdi.“

První část, jak určitě většina družin poznala a vyzkoušela si, byla zkouška trpělivosti a tak trochu improvizace. Možností jak utéct z města bylo určitě několik a tak záleželo na každém, čeho se chytl. My jsme se chytli voru. Víc k tomu ale neprozradím, co kdyby to někdo zkoušel po nás a utopil se. Mohli by se pak množit stížnosti a to si tedy nelajznu. Takže pro pořádek, jsme několik mil za hranicemi města na dosah stromů, když zjišťujeme, že jsme ty zpropadený Kiruny až tak nepřevezli.

„Dělejte, běžte mezi ty stromy a pak do kopce.“

„Tobě se to řekne, ale mě se ty kirunský spodky zařezávají do půlek“

„To budeš radši až se Ti do půlek zařízne jejich oštěp anebo si je necháš namasírovat
kopítkem?“

„No já poslední nebudu, neboj.“

Sobota, ranní blok

Občerstveni krátkým spánkem přicházíme na druhou část. Čeká nás nový PJ a naše postavy někde na útěku před Kiruny. Takže kde jsme to skončili…

Utekli jsme. Alespoň zatím. Jo. To byl panečku nápad, ještě, že už jsme daleko od města a fungovalo to. Situace se zdá o mnoho lepší než před chvílí a tak nadšeni a posíleni úspěchem vyrážíme směrem k domovu. Tedy doufáme, že tam někde před námi to je. Trochu nás matou informace, které nám poskytuje děděk Ivan a ty, které dostáváme od lesní matky prostřednictvím Slávy. Alespoň že směr drží přibližně stejný.

Už nevíme, kolik času uplynulo, ale situace se rapidně změnila a i bez Kirunů nám není hej. Navíc se začínáme přít, komu víc věřit. Přicházejí rozhodnutí, která musíme podstoupit. Nelze uhnout stranou ani se nelze vrátit zpět. A tak to prostě je. Důležité je se vždy nějak rozhodnout a jít vpřed. Nesmíme polevit.

„Já bych jí teda nevěřil“

„Proč? Vždyť vypadá tak sympaticky“

„No jo, ale kde se tu vzala?“

„Já nevím, třeba šla pro vodu.“

„A vidíš tu někde nějaký vědro?“

Ať už byla některá rozhodnutí horší než hrozná, povedlo se nám dokodrcat na dohled brodu přes řeku. Bohužel stále s Kiruny v zádech. Asi se jim dalo utéci, ale nám se to rozhodně nepodařilo. V tom spěchu před řekou se toho semlelo celkem dost. Pamatuji si nějakou strážní věž, bílé mraky, které rychle plynou, Kiruny, řeku, druhý břeh, divný pocit……kde to proboha jsme?

Střih, kamera off, druhá část je za námi. Něco se stalo, někde jsme, ale jestli je to správně, to si musíme počkat na neděli.

Neděle, finále

A je to tady, jde do tuhého. Díky fakt dobrému pocitu, že se nám zatím daří, vstupujeme do poslední části. A vypadá to, že to bude pěkné peklo :-) Určitě nebudu kazit nikomu možnost si tohle dobrodružství zahrát, protože věřím, že se objeví dostupné na stránkách Gameconu. Takže z poslední části toho opravdu nejde mnoho popsat. Vlastně nic. Za nás mohu jen říci, že tu podstatnou část se nám podařilo vyřešit, i když za cenu jednoho obětovaného souputníka (ale máme podezření, že tomu se zabránit nedalo, aby nás byl na závěr lichý počet). A závěr? Opět překvapení a řekl bych hodně odlišný od těch ostatních z předešlých let. Ale nechte se překvapit.

Hodnocení na závěr

Letošní dobrodružství se samozřejmě hodnotí velmi dobře, Jak by taky ne, když nám opět
úžasně sedlo a dotáhlo nás vlastně až na vrchol. Ano, dá se vyloženě říci, že dotáhlo. Celou dobu vás dobrodružství nějak vede, i když finální rozhodnutí je vždy na vás. Letos si s tím autoři pohráli zase o něco více a posunuli soutěžní hraní o level výše. Bylo vidět, že jejich hlavním cílem bylo vtáhnout hráče do příběhu, zvýšit interakci mezi nimi a postavami. A nejen to, docházelo i častější k živější konfrontaci mezi jednotlivými hráči. To, co by se mohlo zdát problematické u soutěžních dobrodružství, je svoboda rozhodování. To je vždy velkým problémem. Pro hráče se většinou zdá, že si to nemohou „udělat po svém“. Pro PJ je to pak hrozně těžké, aby to udrželi v „lajně“ a dalo se to hlavně hodnotit a porovnat s dalšími družinami. V letošním dobrodružství se to myslím povedlo dobře skloubit. První část byla právě hodně na kreativitě skupin a možností, jak se dostat z města bylo hodně. Ve druhé části to pak bylo spíše o lineárním postupu s občasným výběrem ze dvou možností. Ta poslední pak byla celkem přesně daná a družiny museli udělat přesně to, co bylo nastaveno.

Celé to dohromady působilo pěkně, dobrodružství mělo spád, průběžná změna stylu z téměř volného hraní na postup za jasným cílem spíš hře prospěla a odpadla tak hluchá místa, kdy bychom v závěrečné fázi museli řešit „co teď máme dělat dál, co dřív a co potom“. Příběh tak mohl postupovat kupředu za finálním rozuzlením.

My jsme si to celé užili, nakonec to, jak nám to sedlo, dokazuje výsledek. Jen víc takových
dobrodružství, už teď se těšíme na příští rok.