O ještěrech a lidech – shrnutí příběhů LKD 2026

Tento nalezený dopis je určen všem členům Legendárního Klubu Dobrodruhů. V našem pátrání po původu anomálie, zvané jako Velký třesk, jsme narazili na několik stránek z deníku neznámého muže, který by nám snad mohl konečně osvětlit skutečné události, jež nastaly mezi lety 1854 a 1856 a přinesly jedny z nejtěžších období celého lidstva. Doufáme, že si z poznatků každý vezme ponaučení, a udělá vše proto, aby již taková situace nikdy nenastala.
S pozdravem,
Raiko

16. dubna 1854, Londýn

Už jen čtrnáct dní a vše vypukne! Velký závod! Už teď nemohu spát, stále přemýšlím nad tím, zda jsem na něco nezapomněl, zda jsou mé mapy přesné, mé přístroje připravené a má posádka přesvědčena o našem vítězství, tak jako já. Sjíždí se sem lordi, dobrodruzi a cestovatelé z celého světa, slyšel jsem, že dorazilo i několik účastníků z Říše za zrcadlem, tajemné Faerie! Každý si chce ukousnout kousek slávy. Pevně věřím tomu, že závod bude čestný, rozhodčí spravedliví a závodníci ze sebe dostanou jen to nejlepší!

1. května, Londýn

Tak je to tu! Den startu Velkého závodu! Dal jsem si zdravou snídani a nervozitou jsem zvracel jen jednou. Morálka posádky je skvělá, i když se šušká, že ne všichni sem přišli vyhrát čestně. Proběhlo několik sabotáží, úplatků, jeden z lordů byl dokonce zavražděn. Nic z toho se naštěstí netýká našeho malého a šikovného Storm ravenu. Za chvíli budou startovat. Těším se, až si budu v tomto deníku číst s vnoučaty a znovu se vracet k těmto dnům…

17. května 1854, Nový York

Dva týdny nad nekonečnou hloubkou Atlantiku. Rychlejší než zámořské lodě, pomalejší než cesty některých diskvalifikovaných závodníků. Ale jsme tu, v Novém Yorku! Ihned po přistání jsem zjistil, že jsme prakticky děti Štěstěny. Skupina letící z Egypta si užila na palubě vzducholodi s prokletím mumie, v Marakéši proběhla hostina tak velkolepá, že někteří hosté neopustili toaletu ani týden po ní, jiné bandě se zase podařilo omylem objevit bájnou Atlantidu (tady asi chápu, že šel závod stranou). Proběhlo několik dalších sabotáží, z nichž některé mají na svědomí i lidské životy. My jsme nicméně nenápadní a stále ve špici závodu. John Woods se nakazil podivnou nemocí. Na rukách má nazelenalou lupénku a oči mu zežloutly. Snad to nebude nic vážného, nicméně ho necháme lékařům zde a poletíme bez něj. Snad nám bude vítr přát stejně jako doteď.

8. srpna 1854, kdesi u Los Angeles

Konečně jsem se vzpamatoval natolik, abych mohl napsat několik řádků. Svítím si petrolejkou, protože kouř a prach stále halí nebesa. Všude je tma, až na místa, kde se na povrch dere magma. Neslyším na jedno ucho a jsem potrhaný, ale v pořádku. Máme štěstí, že jsme byli ve vzduchu, když země pukla. Ano, je to tak, jak píšu! Od východu k západu se otevřela jako hladová ústa a spolkla vše, co do ní spadlo. Co se to děje? Nastal snad Soudný den? Musím se odsud dostat a najít ostatní!

24. prosince 1854, Londýn

Šťastné a veselé! Ať vnesu alespoň trochu optimismu do situace, ve které se nyní lidstvo nachází. Neb před pár týdny jsme se dozvěděli, že ve středu Země žijí inteligentní ještěři. A není jich málo. Celé civilizace! Všechny báje o dracích, bazilišcích a jiných potvorách, byly pravda! Na některých místech už proběhly kontakty (a konflikty) s podzemšťany, jak jim někteří říkají. Velký závod se, samozřejmě, přerušil. Co bude dál? Těžko říct. Ze zkušenosti vím, že lidé dokážou být velice zákeřní. Snad jim podzemšťané odpustí…

28. prosince 1855, ležení poblíž Varantaru

Nevěřil jsem, že ho ještě někdy najdu! Můj starý deník z dob, kdy jsem byl ještě cestovatel. Našel jsem ho při letmé návštěvě Londýna, zapadlý za postelí mého bývalého bytu. Nyní píšu kouskem uhlu na rozpadlé stránky a klepu se přitom zimou v zákopu u Varantaru – ještěřího města několik mil východně (a několik mil pod zemí) od Bristolu. Doufám, že tahle válka brzy skončí. Slyšel jsem, že se v některých zemích s ještěry dohodli, či dokonce usmířili! Trpaslíci rádi mění své technologie za možnost dolovat v nejhlubších dolech ty nejdražší drahokamy a kovy. Lidé začali směle obchodovat, a najdou se i tací, kteří ještěry uctívají jako božstva, ba co hůř, nechají se ještěry sami uctívat! Jak to s lidstvem bude dál, nikdo neví. Bůh nás ochraňuj!

(poslední záznam v deníků má odlišné písmo)

26. dubna 1856, Varantar
Vir mortuus. Bellum finitum. Lacertae et homines in concordia.

Každoročně všem děkujeme za hry. Již kuchtíme recept na další ročník a proto kdo nedal zpětnou vazbu, tak prosíme → https://gamecon.cz/prakticke-informace#dotazniky
Vaši oddaní lizardmeni organizátoři