19.–22. 7. 2018 v Pardubicích
Nejste přihlášeni na web
Přihlásit / registrovat / obnovit heslo

Letošní GameCon pohledem jednoho z organizátorů

Michal „Manik“ Havelka, 3. května 2016

Následující řádky jsou pohled jednoho z organizátorů GameConu (Maníka) a nejedná se o náhled celého týmu.

Dnes, tedy 3.5. ve 20:15 spouštíme registrace na GameCon (na festival, na aktivity o týden později). GameCon má za poslední dobu tak překotný vývoj, že mne k němu napadlo „pár“ postřehů, které mám potřebu sdílet:

Průměrný věk návštěvníka se zvýšil na 28 let (median má jen o půl roku méně). Co z toho vyplývá? Existuje velká spousta lidí, která by se chtěla zúčastnit, ale nemůže, protože mají malé děti. Zkoušíme jim vyjít vstříc a zavést něco jako hlídání dětí alespoň pro některé vypravěče. Obecně vnímám jako zajímavé sledovat trend, jak nejen larpová, ale i herní komunita stárne – ne že by mladší ročníky tolik nehrály, pouze starší ročníky nepřestávají nebo se znovu vracejí. A bude zajímavé sledovat, jak na to budeme reagovat.

Zkoušíme zavést něco jako anglickou linii. Zkoušíme to v malém a nevíme, jestli o to bude zájem – vlaštovky říkaly, že ano, ale fakticky nevíme, může to být i úplný průšvih, a prostě ty aktivity zrušíme. Ne každý Čech umí slušně anglicky a ještě méně nemá ostych anglicky mluvit. Obvykle festivaly dotují „dovoz“ zahraničních her, čímž si zvyšují svoji prestiž, protože mají mezinárodní účast. Možná k tomu jednou přistoupíme, ale obzvláště v kontextu GameConu, kde touha po zahraničních obzorech nikdy nebyla příliš silná, bych takovou věc vnímal jako dotování úzké skupiny lidí.

Anglická linie obsahuje 5 aktivit a spálilo se na ni cca 10 hodin času (a to za ní nestojí žádné technické zázemí z hlediska webu). Proč mám potřebu to zmínit? S nástupem do povolání ejt tů fajf jsem si uvědomil, jak moc času i takto malé věci trvají. A mám chuť vymáhat ten čas po panu mistru Kubáčovi, kde jsem spálil stovky hodin kreslením šroubu M5 se závitem. Což dnes nefunguje snad už ani jako vtipná historka.

Na letošní rok máme jedno prďácký překvapení, který kompletně zasponzoroval jeden z PJů Fist. Mrzí mě, že o něm nemůžeme mluvit dopředu, ale kdo přijede už ve čtvrtek odpoledne, určitě si ho všimne.

Začneme nabízet nejen teplá jídla (což 4 roky zpátky nebylo ani předmětem diskuse v anarchistických kroužcích), ale i snídaně pro všechny (řekli jsme Ciri a ona to prostě udělá, poklona). Tzn. že na GameCon lze přijet s malým batůžkem za hodinku z Prahy a návštěvník umí dostat all-inclusive s důstojným spaním.

Nový vítr

Z vnitřku organizace mám tento rok úplně nové pocity:

Počet lidí v týmu se navýšil někam ke dvacítce, z toho 10 aktivnějších, 3 jsou na Trellu skoro každý den. Imho nikdo už nemá přehled o celém festivalu, vyjma hlavního organizátora, jehož úkolem už není – z mého dojmu – nic jiného, než mít onen přehled. Prochází pravidelně obrovsky nabujelé Trello a řeší stav úkolů a jejich plnění. Tým se výrazně profesionalizoval, přibylo procesů a tabulek (počítám zatím osm jen na larpy). Něco jako tahání 150 stolů a 100 krabic po příjezdu na místě už neexistuje, šéfové jednotlivých linií si prostě jen dají pivko a všechno ostatní se stane samo. Každá sranda něco stojí a do zázemí jdou na toto zvýšené náklady. Neumím si vytvořit názor na to, jestli je to dobře nebo špatně.

Tím, že má tým tolik lidí, v podstatě nelze protlačit nějaké odvážnější nebo kontroverzní myšlenky. Více lidí nadhodilo více věci – chtěl jsem udělat výzvu na novou peckovou (akční) hru za 20 tisíc, což hlasováním neprošlo. Pět tisíc by prošlo, to mi ale přišlo málo. Tak jsme to neudělali. Stanovili jsme si nějaké koncepční mantinely toho, co je GameCon, v nich se pohybujeme, festival roste a vylepšuje se po malých krůčcích. Silná vize, stejně jako ideový lídr typu Jezevec starší neexistuje. Opět nevím, jestli je to dobře nebo špatně – jedni vyzdvihují, že festival je formován komunitou (což je fakticky pravda), druzí zas, že chybí jasný cíl, není co následovat a za čím jít.

Myslím, že se tento rok se v týmu výrazně méně dohadujeme. Možná jsme trochu vzájemně obrousili hrany, jsme větší cynici, méně se bijeme za své myšlenky a spousta věcí je nám víc u zadku. Imho ale tento rok fungujeme lépe, skoro bych řekl až dobře.

Máme letos nového šéfa linie akčních her a bonusů – Zaka. Měl možná trochu štěstí, ale ta linka má hromadu nových, super aktivit, které se navíc osvědčili v komerčním světě (nebo na něm alespoň lavírují). Jestli mne z pohledu návštěvníka GC něco baví, tak je to právě to, že si můžu zahrát hry, které bych si sám od sebe nazahrál. Letos to bude Extreme Archery, Escape game, Laser Game, Keep talking and nobody explodes, Jugger a největší radost mám z halahojské Cesty časem. Dojednat ji stálo hodně potu a dřiny, ale imho ta hra stále patří k vrcholům zážitkové scény. Můj osobní sen je stále závod dronů, což spadá do oné sekce kontroverzních a odvážných myšlenek.

Letos jsem se rozhodl opustit marketing a zkusit šéfovat larpovou linii. Neziskový marketing (nezaměňovat s normálním marketingem ve firmě, to je úplně jiná věc) je super práce, kde se dá vymýšlet spousta věcí, ale v nezisku již neexistovala (pro mne) žádná rozumná výzva – šlo investovat pouze více času a získat lepší výsledky. Navíc si občas připadáte jak Marek Prchal – prodejná děvka, která tlačí do lidí billboardy s Babišem na bílém pozadí.

Marketing (čti: propagace) utrpěl, protože dlouhodobě nemáme člověka, co by ho kvalitně odmakal a vrazil do něj svůj čtvrtúvazek. Potřebujeme člověka, co má přehled o všech komunitách, objíždí festivaly, je sociální, umí makat, srší nápady a umí je dotahovat do konce. Měli jsme ne-nula zájemců, ale když přijde na lámání chleba (=opravdovou práci), vždy se to složí. Agenda je nyní poloviční a rozložená mezi pět lidí. Neefektivita a slabý vývoj ve mne vyvolává spíše nepříjemné pocity, pokud se to dosud zvládalo v jednom. Z druhé strany je furt super, že propagace neumřela úplně, Drirr přinesl hned několik fajn nápadů a možná bude i konečně nové video. To je dobrý.

Na GC vždy chceme jednou za rok prémiový larp (kterých je v Česku cca do pěti) a tento rok jej vyhrál El Día de Santiago za bezkonkurenční cenu. Vyjednat ho stálo hodně potu a krve, ale i tak musím sklonit poklonu Court of Moravia za férový a otevřený přístup. Nebýt nich, mohl to být akorát tak velký průšvih. A stejně tak je třeba vzdát hold všem ostatním uvaděčům se kterými se jedná velmi příjemně a bezproblémově.

Co je trochu trochu hloupé (čti: debilní) a nepříjemné, když se z třetí ruky dozvíte o šuškandách, jak je GC špatný festival, protože neproplácí náklady, ale nikdy vám to neřeknou přímo. Nezajímá mne ani tolik to, že to (alespoň nyní) není pravda. Mnohem více mne štve, že se to nedozvíme. Fakt se snažíme s pocity Vypravěčů pracovat a dělat to, jak nejlépe umíme – a máme 260 odpovědí v dotazníku, že to údajně dobře děláme. A pak se vede nějaká šuškanda, kterou neslyšíte. To je prostě blbý a považuji to za nefér vůči nám.

Tak jak tak, já stále věřím a doufám, že tento rok bude zas o kousek víc prďácký jak ten minulý a ten spálený čas se opravdu odrazí v super festival, který si užijete nejen vy, ale i my. Tak se těšíme .-)

Sponzoři

Partneři