Lucie „Meph“ Hromádková

(čt+pá) Že by to byl Rübezahl?

„Čert vem ty ztracený žebráky, ale kam se poděl náš sládek? Co teď budeme pít...“

Je konec července roku 1867. V městečku Trautenau na severovýchodě Království Českého, které se sotva vzpamatovalo z Prusko-rakouské války, se začali ztrácet místní obyvatelé. Nejdříve se jednalo o postradatelné členy společnosti, což místní policejní oddělení s podporou starosty a ctihodných občanů dokonce vítalo. „Té chamradi není škoda a my máme o starosti míň,“ liboval si vrchní velitel Jaroslav Hügel.

Asi před měsícem se ztratila slečna Pryskyřníková, místní lékárnice a týden na to Jenda Ryšavý, nejlepší řezník v okolí. To už se místní tetky začaly křižovat a šířit klepy o Rübezahlovi, permonících nebo dokonce zbloudilých duších vojáků padlých ve válce, takové rouhání! Vrchní velitel Jaroslav Hügel si jako ostřílený policajt jen postrčil čepici z čela a zapálil doutníček. „Každý přece ví, že Jenda s Marií to spolu tajně táhli, takže se tomu zmizení nejde divit, však oni se zase objeví,“ šklebil se na mě když jsme spolu seděli v hospodě „U žíznivého krále“.

A pak to propuklo. Před dvěma týdny zmizel Petr Fleißig, pivovarský sládek, i s několika sudy piva. To se samozřejmě muselo vyšetřit. Jenže celá tříčlenná posádka zmizela beze stopy už na začátku vyšetřování. Od té doby se někdo ztratil skoro každý den a po městě se spolu s panikou začaly šířit zvěsti o Stínu co kvílí. Nikdy bych takovým pověrám nevěřil, kdybych ho včera nezaslechl sám – když si odváděl našeho představeného pátera Procházku jako beránka na porážku.

Jaroslav Hügel spolu se starostou a zbytkem posádky odmítají opustit policejní stanici, a tak mi nezbývá nic jiného než vzít situaci do svých rukou, najít nějaké odvážlivce a vrátit řád (a pivo) tomuhle městu… a snad se na konci zase sejdeme „u krále“.

Páter Samuel Pietsch, věrný služebník Boží