Rozhovor: Vlaaďa Chvátil

Michal „Maník“ Havelka, 8. dubna 2014

Kdo hrál alespoň pár deskovek, jen těžko by mohl neznát jméno Vlaaďi Chvátila. Tvůrce titulů jako Through the Ages, Galaxy Trucker či Pictomania má své jméno vytetované na každé krabici a učí o něm dokonce jeden kurz na New Yorské univerzitě. Hry miloval už od mládí a jakmile se naskytla příležitost vývojem her živit, vrhnul se do nich po hlavě.

Ahoj Vlaaďo, co jsi dělal před tím, než jsi začal dělat hry? Nebo je děláš odjakživa?

Před tím, než jsem dělal hry, tak jsem lezl po čtyřech jako batole. smích Spousta dětí si vymýšlí hry, akorát já jsem nikdy nepřestal. Když jsem skončil základní školu, tak jsem začal dělat s dětským oddílem, tábory a tak, pak jsem dělal hry pro kamarády. A postupem času se z toho stal víc než koníček.

Byl jsi tedy ve skautu? Jsi dodnes aktivní skaut?

Já jsem začínal dělat s dětmi už v roce 86/87 pod pionýry a zůstal jsem u nich ještě řadu dalších let. Po revoluci z něj odešli ti, co chtěli dělat dělat kariéru, jak se tehdy říkalo: pionýr – svazák – komunista. A zůstali tam lidé, co prostě chtěli dělat něco zajímavého pro děti.

Co bylo dál?

Během vysoké jsem poznal spoustu fajn lidí s podobnými zájmy, částečně v brněnském sci-fi klubu. Kromě sci-fi a (tehdy spíš u nás začínajícího) fantasy nás fascinovaly i deskové hry, hlavně ty velké, co je neodehraješ za pár hodin, nebo za večer… na některé nestačil ani den. Jezdili jsme na cony, na šermovačky, a někdy v půlce devadesátých let založili brněnský klub deskových her.

Zároveň jsi ale tíhnul k počítačovým hrám.

Mě baví hry jako takové. A počítač je výborná platforma, na které se dají dělat. Většinu času, co jsem byl ve škole, jsem seděl na počítačích a programoval hry.

Jednou za mnou přišel vedoucí katedry a povídá: „Hele, nechceš si na to udělat diplomku?“ A tak téma mé diplomky bylo taktické a strategické počítačové hry. Tehdy tomu tady nikdo moc nerozuměl. Na obhajobě se mne mne ptali, proč jsem nevycházel z teorie her. Ale teorie her není o tom, aby hra byla zábavná. Teorie her je o hledání vítězných strategií. To neříká nic o tom, jestli to bude lidi bavit.

Po škole ses rovnou vrhnul do herního průmyslu?

V devadesátých letech u nás herní průmysl v podstatě neexistoval. Pracoval jsem ve firmě, co vyvíjela nemocniční systémy. Šéf hned první týden odjížděl na dovolenou, tak mi řekl: „Tady to prozkoumej a zkus udělat tohle za ten týden, co tu nebudu.“

Práci jsem zvládl za pondělí, a začal jsem zkoumat ten systém… jenže pak jsem v jednom menu našel položku „hry“, a jednu jsem jim tam přidělal. Šéf po návratu zuřil, ale pak se mu hra zalíbila, tak tam zůstala. A tak doktoři a sestřičky v pár českých nemocnicích byli mými prvními herními zákazníky.

Jenže já přitom dodělával školu, a jako diplomku jsem programoval rozsáhlou strategickou hru… a o to líp jsem si uvědomil, co mě baví a co chci v životě dělat, tak jsem se s nemocničními systémy brzy rozloučil.

A šel dělat počítačové hry do Altaru Interactive?

S Martinem Klímou, zakladatelem nakladatelství Altar, jsem se znal už dříve, z conů (ostatně právě on organizoval první Gamecony :), a zrovna zvažoval vydat mou první deskovku Arena: Morituri te salutant.

A tak když přišel s nápadem začít dělat počítačové hry, nemusel mě ani Rumuna (Radim Křivánek) moc přemlouvat. Byla to fajn doba, plná nadšení a trochu i naivity, ale bavilo mě to.

Co tě vedlo k tomu, že jsi s PC hrami skončil a začal se věnovat čistě deskovkám?

Jeden z důvodů byl ten, že mě baví dělat hry pro nadšence. Pro geeky. Já si nedělám hru jako komerční projekt, nezačínám tím, že si uvědomím, kdo je moje cílová skupina atd. Dělám, hry tak, jak se líbí mě. Mám štěstí, že díky světu propojenému internetem se najde dost lidí, co mají podobný vkus. Velké počítačové hry mají obrovský rozpočet, a musí proto cílit na co nejširší cílovou skupinu. Musí se do značné míry přizpůsobit mainstreamu.

Někdy v roce 2007 založili firmu Czech Games Edition, a já asi o rok později definitivně ukončil spolupráci s Altarem a jeho nástupnickými firmami. Začal jsem se věnovat deskovkám naplno.

Kdo nebo co je vlastně přesně GGE? CGE, CBG, Albi, Mindok, Rex, Blackfire, … člověk se v tomu trochu ztrácí.

CGE je nakladatelství. Hry vyvíjíme (ladíme a testujeme, děláme grafiku), vyrábíme je, ale neprodáváme je. V různých zemích máme partnery – distributory. V Česku jsou právě například Albi, MindOk nebo Rex hry.

CBG jsou nadšenci, co pomáhají začínajícím autorům. Ze začátku jsme toho byli také součástí, ale pak se naše cesty rozešly. Ti, co jsme to chtěli dělat naplno, založili CGE. Nešlo o nějakou hrubou komercializaci, jak si část lidí v CBG myslela. Alespoň já určitě hry nedělám proto, abych je mohl prodávat. Prodávám je proto, abych je mohl dělat. Když to člověk dělá po večerech na koleni a v malém nákladu, je to o hodně těžší a na výsledku je to vidět. My to chtěli dělat pořádně, proto jsme založili regulérní nakladatelství.

Lze se vůbec v Česku uživit deskovkami?

To je naštěstí otázka, která nás nemusí trápit. My sice děláme hry v Česku, většinou od českých autorů (i když už jsme měli Itala, Chorvata… a teď nově slovenského autora), ale děláme je pro světový trh. Čistě z českých prodejů bychom to neutáhli. Ale každá naše hra má samozřejmě i českou verzi.

Občas něco dělám i pro čistě lokální trh. Např. Dino mě oslovilo, ať udělám hru podle Čtyřlístku. Ty jsi ještě mladý, tomu nemůžeš rozumět, Čtyřlístek byl v době mého dětství kultovní záležitost. Kdyby mi někdo řekl jako dítěti, že grafiku k mé hře bude dělat přímo pan Němeček, co kreslí Čtyřlístek… čert vem mezinárodní ceny, tohle je achievement! :)

Jak to máš se styly tvorby? Through the Ages, Galaxy Trucker, Pictomania, to jsou hodně odlišné hry. Pictomania je typická hra pro celou rodinu.

Mě tyhle „blbiny“ baví hrát. Já si rád zahraji Time’s Up, kreslící hry nebo Activity. Zároveň mě baví i seriozní strategické deskovky, karetní hry apod. A co mě baví hrát, to i dělám.

Jediné, co mě dneska už vůbec nebere, jsou Ameritrashe (hry amerického střihu, které jsou hodně založené na interakci mezi hráči, pozn.), kde se můžeš spolčit s kým chceš a zradit koho chceš. Toho jsem se nahrál dost před dvaceti lety. Ono je to vlastně pořád stejné, ona diplomacie kolem té hry. Mám třeba moc rád Hru o trůny (knížky i seriál), ale jako deskovku už bych to dneska hrát nemohl.

S CGE vyvíjíte deskové hry i pro tablety a mobilní telefony. Myslíš, že je v tom budoucnost?

To není budoucnost, to je současnost. Ony se navíc ty virtuální a deskové hry navzájem podporují. Spousta lidí hraje deskovky jak na stole, tak na tabletu. Třeba skoro všichni z CGE.

Dříve, když jsem si chtěl odpočnout od práce, zahrál jsem si počítačovou hru. Dneska si zahraji spíš deskovku, např. Ticket-to-ride jsem na tabletu odehrál s online soupeři asi tak 1000 her, protože ta hra trvá 6 minut.

My o GameConu mluvíme jako o festivalu, kde nejsou počítačové hry, ačkoliv dnes už to není nepopiratelné dogma. Myslíme si, že sociální kontakt je důležitý a tohle přeci jen od toho osobního kontaktu spíš odrazuje.

Pro mě má hra dva aspekty. Jednak je to sociální záležitost a fajn činnost s partou kamarádů. Já třeba na stole zásadně hrávám ve více než dvou hráčích. Sejmout kamaráda ve hře pro dva … to je takový tahání si trika, nemám z toho příjemný pocit. Raději hry beru jako společnou činnost, v níž někdo dosáhne lepších a někdo horších výsledků, ale všichni si to užijou.

Na internetu naopak hraji výlučně hry pro dva. Hry mě baví i jako výzva. Nandat to anonymnímu týpkovi někde na internetu (nebo naopak) mi přijde okay. Ale nenahradí mi to deskovky na stole. Naopak, o to větší chuť mám zahrát si naživo.

Na GameCon jezdíš už od jeho začátku. Jezdíš tam hrát jen deskovky?

Dřív jsem tam vozil svoje první pokusy o deskovky. Dnes tam s kluky z CGE jezdíme testovat naše hry před ostrým vydáním.

Ale upřímně, to není hlavní důvod. Na Gamecon jezdím hlavně kvůli lidem, které tam člověk potká.

info@gamecon.cz
© 2024 GameCon, Created by GameCon z.s.
kontakt Facebook Discord Instagram Youtube